O Vánocích

Letošní Vánoce u nás byly trochu jiné než ty předchozí. Den před Štědrým dnem byly naše média plné státního smutku spojeného s úmrtím V. Havla. Smrt nás vždycky vede k určité pokoře a přemýšlení a to je podle mého podmínkou k tomu, abychom žili moudřeji a měli více schopností rozlišovat věci dobré od věcí nedobrých. Tak bych rád věřil tomu, že tato smutná záležitost pomohla odkrýt pro mnohé tajemství Vánoc a skrytý poklad připravený od Boha pro každého, komu se podaří potlačit svoji pýchu a dokáže se před Bohem pokořit. Tam někde je klíč k požehnání, kdy se nám opravdu v životě daří a tam je i klíč k životu plnému lásky a dobra.  

O ignoraci

Vážení, dá se ignorovat všechno možné, mohou to být pravidla silničního provozu, může to být ignorování nadřízeného, děti mohou ignorovat své rodiče. Tento nerozumný postoj přináší za nějaký čas hořké ovoce. Na světě je velké množství lidí, jenž ignorují existenci Boha. Nechtějí vědět, co se jim Bůh všelikými způsoby pokouší říci a pokud se to přesto nějakým způsobem dozvědí, jsou pevně rozhodnutí Ho neposlechnout a udělat věci přesně opačně. Něco jako když na železničním přejezdu svítí červená  a řidič z neznámých důvodů vjede na koleje, načež mu lokomotiva udělá z auta fašírku a z cestujících vepřové řízky. Člověk je opravdu zvláštní tvor, rozhoduje se často ve vlastní neprospěch. Neposlušnost a nezájem o Boha a jeho slovo k  němu je přesně tento případ. Pak nám možná Hospodin jednou řekne: "Proč jsi mně celý život ignoroval? Měl jsem pro tebe připraveno jedno velké požehnání a jeden velký úžasný životní příběh."

Moje interpretace světa

Přátelé, když tak občas přemýšlím o tom, co bychom měli jako lidé v životě vědět, vzpomenu na pohádku o nahém králi, který uvěřil lži a myslel si o sobě, že je oblečený ale že ho oblečeného vidí jenom lidé nehloupí. Malé děcko se však nebálo říci pravdu a byla z toho velká ostuda. Pokud člověk uvěří lži, vždycky to končí velkou ostudou.
Představte si cestující na velké lodi, jsou spokojení, chtějí se bavit, všechno se jim daří a cesty si užívají.
Kolem pluje malý nenápadný člun, na kterém je pár přemýšlivých lidí a ti poslouchají svého moudrého a dobrého kapitána. Mají jiný cíl - ve zdraví doplout na suchý břeh.
První loď na velikánský nápis TITANIC. Druhá, malá loďka má název - ZACHRÁNÍM TĚ - JEŽÍŽ KRISTUS - NÁSLEDUJ MNE.
Tak nějak jsem pochopil poselství Bible. Je to informace, kterou nám podle mého Bůh sděluje. Platí pro každého.
   

K čemu to je aneb účel věci či lidského života

Přátelé, představte si, že pod vánočním stromkem najdete dárek, rozbalíte ho a ejhle, ať zkoumáte, jak zkoumáte, nemáte šanci přijít na to, k čemu daná věc vlastně je. "Kdopak by to mohl vědět?" "Určitě někdo, kdo to vymyslel a postavil," řeknete si a hledáte k tomu nějaký manuál, který výrobce k výrobku snad přiložil.
Občas slyším zajímavé diskuse o smyslu lidského života. K jakému účelu je vlastně člověk? Co má dělat, aby to bylo správné? Jaký je smysl našeho života?
Představte si situaci, pod stromkem najdete vrtulníček na dálkové ovládání a jelikož to vidíte poprvé v životě a neznáte záměr toho, kdo to vymyslel, zapíchnete doličnou věc jako ozdobu do svátečního dortu.
Takhle nějak se často chováme k vlastnímu životu. Hospodin vymyslel člověka k určitému účelu. Účel nás nezajímá, jsme přece z opic a neživá hmota obživla samo jenom tak. Hospodin nám zanechal své Boží slovo, tam máme všechno a hlavně tam máme odpověď na otázku "K čemu Bůh vymyslel člověka". Jako lidi máme jednu výsadu, můžeme poznání a hledání odpovědí říci NE. Pokud takhle myslíme, s největší pravděpodobností bude náš život jako ten vrtulníček zapíchnutý v dortu, sice se nám možná bude dařit a já nevím co ještě, ale nebudeme létat, v cukrové pomazánce to jde totiž velmi ztuha.    

O Vánocích a dárcích

Přátelé, s Vánocemi je spojeno hodně zvyklostí, mezi jinými i obdarovávání se. Někomu dárky věnujeme a od někoho dárky dostáváme. Na počátku však byl dárek od Boha, jenž nám poslal našeho zachránce, vysvoboditele a toho, u něhož je vše, co člověk potřebuje k šťastnému a smysluplnému životu. Navíc nám Bůh nabízí vztah sice trochu nerovný, přesto úžasný a plný lásky - vztah mezi člověkem a živým Ježíšem Kristem. Bohužel tento dárek zůstává pro mnohé z nás nerozbalený a odložený někde v koutě. Je to pro nás málo věrohodné. Škoda, že netušíme, co je uvnitř balíčku. Kdybychom tušili...  

Krátkodobé a dlouhodobé cíle

Vážení, před nějakým časem jsem potkal známou a ta mi řekla, že se o víkendu chystá se svými přáteli na turistický výšlap na nejvyšší kopec Beskyd Lysou horu. Za nějaký čas jsme se opět potkali a já jsem se jí zeptal, jak bylo. "Nenašli jsme ji (tu horu)", byla její odpověď. Pokoušela se mi to vysvětlit. Moc se jí to nepovedlo. Pochopil jsem jenom, že na cestě nějak zapomněli na svůj cíl. Řešili cíle krátkodobé a unikl jim vrchol hory.
Ježíš v Bibli říká, abychom hledali především království boží a všechno ostatní nám pak bude přidáno. Pokud Ho nezískáme, všechny krátkodobé zisky-cíle vyjdou vniveč. Co z toho, kdybychom se koncentrovali u výše zmíněného výletu na všechno možné a dokonce by se nám šlo moc dobře a potkali báječné lidí, moc si užili a já nevím co ještě, ale zapomněli bychom na to, kam máme namířeno. Podle mého bychom se samozřejmě měli koncentrovat na naše krátkodobé cíle,  ale, NIKDY bychom neměli zapomenout, že nás čeká jednou velká maturita a že je třeba u ní uspět. Ta rozhoduje o tom, kde budeme trávit celou věčnost. Klíčem k našemu úspěch je ten, jehož narození si za pár dní budeme opět připomínat.

Spokojené a bezstarostné dítě

Přátelé, možná jste někdy zahlédli spokojené a radostné dítě, jenž se pevně drží za ruce svých rodičů. Je si dobře vědomo, že je v bezpečí a že se mu nic špatného nemůže stát a taky se mu ani nic špatného nestane. Důvěřuje svým rodičům a ti ho nezklamou. V Bibli máme nápovědu, jak se i my dospělí můžeme pevně držet za ruce našeho nebeského otce a každý den takto odolávat pozemským zkouškám a všelikým nástrahám. Být drženi se můžeme naučit. Věřící často při studiu Bible docházejí k závěru, že Bible obsahuje Know-how jak se dostat do nebe a neskončit v pekle. Je to jenom kus pravdy. Další části je to, že tato kniha nás učí, jak mít úžasný vztah s ...,  u něhož je všechno dobré a jemuž záleží na každém sebenezbednějším človíčku. Učím se to každý den.

Pěkné povídání

o tom, jak asi evolučně vznikla myš, najdete na
http://zod.reformace.cz/stvoreni-naturalismus-cislo-108

Co nás čeká a co nás nemine

Přátelé, ačkoliv je každý člověk strůjcem svého štěstí a neštěstí a navíc do určité míry sklízíme úrodu svého okolí, některé věci jdou mimo náš vliv a přesto jsou nevyhnutelné. Ať děláme, co děláme, stejně tím budeme must projít. Jednou z těch zásadních skutečností, kterým se člověk nevyhne a o kterých často píše kniha knih, je smrt člověka a následovný Boží spravedlivý soud. Že člověk dříve nebo později umře, tomu asi věří každý, ale že pak přijde něco jako životní maturita, to už ne. Máme-li občas v životě před sebou těžkou klíčovou zkoušku, investujeme maximální úsilí, abychom ji zvládli. Čím je zkouška blíže, tím jsme možná ve větším stresu a tím více makáme. Měl jsem kamaráda-spolustudenta, který přibližně 2 dny před skoro každou zkouškou přestal jíst, spát a nebyl schopen nic jiného dělat než se učit. Měl v sobě velký pocit zodpovědnosti a důležitosti zkoušky a asi to bylo více, než je zdrávo. Přátelé, pokud jste věřící a věříte, že smrt i soud jednou přijdou, jste připraveni obstát nebo ignorujete přípravu na zkoušku?
Kterými tématy budeme muset projít? Možná, že smrt a soud nikdy nepřijdou. Možná jenom smrt.
Kdopak ví, jak to bude. Pokud to nastane a my u toho budeme, asi si budeme vyčítat naši nezodpovědnost, že jsme neměli čas a zájem tomu všemu přijít na kloub a žít tak, abychom obstáli v té nejdůležitější bouřce života a smrti.

Povídání

http://www.youtube.com/watch?v=DNPQBCF5hAE

"Jak se máš?"

"Dobře, ale může to být příčinou mého neštěstí v budoucnosti", odpověděl jsem pohotově dnes na pozdrav mé známé.
Přátelé, občas se setkám s lidmi, jejichž životním cílem je mít se dobře. Nikoho ale nezajímá, kde a jak jednou skončí.
Představte si situaci: Potkáte kamaráda jedoucího na kole. "Kam jedeš?" Zeptáte se. "Nevím, ale jede se mi dobře". Nebo ve vlaku: "Jak se máš?" Dobře. "Kam jedeš?" "Nevím a ani mě to nezajímá."
Takhle občas přemýšlíme.
Přeženu příklad: Dialog ve vlaku do koncentračního tábora: "Jak se máte?" "Ujde to." "A kam to vlastně jedeme?" Nestarejte se, nějak bylo, nějak bude."

Přátelé, důležitá je naše budoucnost. S tím souvisí naše vědění. Kde můžeme skončit? Můžeme to ovlivnit?
Můžeme zjistit skutečnou pravdu o těchto věcech? Podle mého pravdivé odpovědi najdeme v Novém zákoně, např. v Matoušově evangeliu. Takže už jste přemýšleli, kde jednou skončíte? Jsme ti, jenž zatím můžeme změnit směr a vydat se k jinému cíli, ten je důležitý, nikoliv to, zdali máme plný žaludek či poloprázdný.

Advent a pohádka

Dnes jsem slyšel v kostele pěknou pohádku. Byl jednou jeden král a chtěl zjistit stav charakterů či soucitu srdcí svých poddaných. Převléknul se od rozbitých šatů a začal obcházet domy. Klepal na dveře a prosil o pomoc. Poddaní se k němu obraceli zády, občas na něho někdo pustil psy. Po mnoha návštěvách se však našel jeden člověk, jenž měl zájem zjistit, co se dotyčnému stalo a byl ochotný mu pomoci. Dal mu nové šaty, uvařil mu čaj a popovídal si s ním. Uběhnul nějaký čas a před domkem dobrého člověka se objevil královský kočár. Král, jenž přišel jako král, muže královsky odměnil. Konec pohádky.
Můj pohled: Podle mého pohádka vystihuje lidskou realitu s Ježíšem Kristem. Přišel jako chudák a lidí ho nepoznali. Jenom hrstka. Jenom malá skupinka pochopila, že je to mocný král. Přijde čas, kdy znovu přijde ale už nikoliv jako bezmocné dítko, ale jak mocný král . Ti, jenž ho poznali, čekají na něho (ale neleží u toho - cha, cha..). Advent s tím souvisí. Ale to není všechno, Bible tvrdí, přijde i az těmi, jenž ho vyhodili ze dveří nebo jinak ignorovali. Ne aby je odměnil a jim odpustil, ale aby je spravedlivě potrestal za tvrdá srdce. Tak praví Starý i Nový zákon.  

O karmě

Občas se sejdu s přáteli, jenž "přičichli" k ezoterickým vědám a kteří mi povídají, že karma jakožto příčina našich osudů je záležitost, se kterou se nedá pohnout. Co jsme si nadrobili, to si musíme sníst.
Bohužel tito lidi neznají Ježíšův pohled na tyto věci. Ten vykládal svým posluchačům něco jiného: Říkal, že přišel na Zem uzdravovat nemocné a spoutané nezávisle na jejich karmě. Aktem lásky ruší lidské prokletí. Naše dluhy jsou smyty, pokud splníme jedno kritérium: Věříme tomu, že to provedl pro nás za nás. A je po karmě. Zní to moc jednoduše, ale celá Bible je o tom a historické příběhy tam popsané se dají v naší moderní době celkem snadno ověřit. Mimochodem, zrovna jsem někde na netu četl, že někde snad v dnešní Itálií našli starý obelisk, na kterém jsou vyryta jména z doby života Ježíše Krista a mezi jinými se tam nachází jméno Piláta Pontského. Další legenda se stala realitou?

Vědomostní kvíz - Víte, co je to SK?

Je to část letadla. Nevíte? No přece směrové kormidlo. Zahlédnul jsem kousek televizní soutěže, tuto otázku dostala starší paní a byla tím uvedena do rozpaků. Neznala totiž správnou odpověď a vypadala, jako by byla přistižena při fatálním selhání z neznalosti důležité věci.
Přátelé, jakou hodnotu má pro 60letou paní informace, že letadlo se řídí směrovým kormidlem? Podle mého nulovou. Pro pilota letadla? Velmi vysokou. Problém v lidském žití je často v tom, že investujeme úsilí a čas do získávání informací, jenž mají nulové hodnoty a přehlížíme ty, jenž mají hodnoty vysoké. Jakou cenu má např. informace o záchraně lidského života? Odpovězte si sami. Bible obsahuje informaci o tom, jak po smrti neskončit v věčném zoufalství. Říká, že tomuto nebezpečí  (biblickému peklu) bude vystaven každý, kdo bude ignorovat Boží existenci a důležité know-how pro záchranu lidské dušičky v okamžiku smrti. Smrtí se to bude údajně lámat, něco jako u maturity. Moudré a zodpovědné dušičky projdou dále, ty, jenž na to kašlaly, propadnou. Mluví se  o nezměrném zoufalství. Je to pravda či ne? Každý může zabojovat o zisk pravdivé odpovědi. Vítěz bere všechno.

Naše touhy

Zeptal jsem se starší kolegyně, po čem touží její srdéčko. Řekla mi, že by si přála, aby byla zdravá ona i její rodina a nějak žili v míru a pokoji až do smrti. Pěkně to řekla, viďte? U většiny lidí kolem nás smrtí nějak končí naše přemýšlení. Smrt = konec veškerých ambicí. Co když tomu je jinak? Co svědectví těch, jenž moderní medicína vrátila ze světa mrtvých do světa živých? Může člověk zjistit, zdali pokračuje naše existence i po smrti? Ježíš vedl se svými učedníky na toto téma mnohé diskuze. Z nich vyplývá, že smrtí pokračuje další LEVEL něco jako život před maturitou a život po maturitě. Smrtí přichází určitý rozcestník, smíření s Bohem jdou do místa A, Boží odpůrci do místa B. Řekl jsem mé známe, že bych v životě chtěl znát skutečnou pravdu, jak je to s naší smrtí a pokud má Bible pravdu, chtěl bych projít úspěšně maturitou.

Určitě mrkněte na příběh-svědectví

http://video.google.com/videoplay?docid=1104330024189142166&hl=sk

Z jednání v Bruselu:

Řečník v Bruselu na úvod důležitého zasedání: "Dámy a pánové, dnešní jednání začneme modlitbou. Kdo si myslí, že je z opice, ať prosím na 5 minut opustí sál. Ostatní prosím, aby sklonili své hlavy a modlili se se mnou: "Hospodine, jenž jsi zdrojem veškeré dobroty a moudrosti, veď naše myšlenky a rozhodování tak, aby výsledky naší práce přinesly Evropě užitek a prosperitu a nikoliv destrukci a chaos. Amen", Amen", řekli ostatní a začalo jednání. Pohádka? Ano. Kdyby však někdo měl tolik odvahy a tohle provedl, jsem přesvědčen, že by netrvalo dlouho a místo po cestě destrukce a mizerie bychom šli po cestě prosperity a pokoje.  
Vážení, veškerý chaos a zmatek je výsledkem pokažených charakterů většiny nás. Čím déle budeme ignorovat Boha a jeho slovo uvedené v Bibli, tím se Nemoc bude prohlubovat. V okamžiku, kdy začneme o tom přemýšlet, začne se měnit směr.
V Bibli Starém zákoně můžeme číst: "Dotazujte se Hospodina a budete žít." Společnost na to říká: "Nebudeme, raději budeme mrtví, než abychom se dotazovali Hospodina."      

Jak se dostat po smrti do nebe

Přátelé, na netu jsou stovky nejrůznějších návodů, jak se někam dostat, jak něco udělat, ale našli jste už někde návod, co je třeba udělat, abyste se po smrti dostali do nebe? Pro nevěřící, jenž jsou přesvědčení o tom, že stačí nějaká zvířata tahat pár mil. roků za krk a stanou se z nich žirafy, to bude asi fantasmagorie. Ti, jenž nějak podvědomě tuší, že smrtí umírá jenom fyzické tělo ale naše já existuje dále, ať čtou dále. Apoštol Pavel napsal ve Listech Římanů:: "Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen". (Bible, Ř 10,9)
Je to těžké? Podle mého je málo těžších věcí na světě. A víte proč? Protože to zní tak nevěrohodně a tak jednoduše. Ale jsou to slova někoho, kdo se setkal s Ježíšem cestou do Damašku a stal se jedním z nejvěrohodnějších svědků Božích zázraků a existence Ježíše Krista. Takže, kampak dámy a pánové, kampak máte namířeno po smrti? Nevěřte těm, kdo vám tvrdí, že es odtamtud ještě nikdo nevrátil. Vrátili díky moderní medicíně a na internetu jsou mnohá těžko uvěřitelná svědectví.     

Kam vede naše cesta?

Občas mně někdo překvapí pozdravem-dotazem "Jak se máš? Mám již nějaký čas po ruce připravenou rychlou odpověď: "Dobře, ale není to podstatné." Někdy pak ten někdo zareaguje a požádá mně, abych mu to vysvětlil:
Moje odpověď: Každý jdeme někam, často jinam. Náš životní styl je vlastně cesta někde, ocitneme se pak za nějaký čas v bodě A, v bodě B za stejný čas se ocitne třeba náš soused. Směr je důležitý. Můžeme jít směrem k horšímu až k nejhoršímu, ale taktéž směrem k lepšímu až nejlepšímu. Bible nám klade na srdce, abychom uvěřili v srdci a slovy vyznali, že Ježíš Kristus nejenom chodil po Zemi, ale že je navíc klíčem k naší dobré budoucnosti. Ukazuje nám a nabízí cestu, po které se můžeme vydat. Můžeme pak věřit, že jsme vybrali tu správnou. Patřím mezi ty, jenž se po ní vydal, raduji se z budoucnosti a někdy mně straší pocit, že bych mohl změnit směr. Buduji vztah s Bohem, protože mi je jasné, že čím se od Něho více vzdálím, tím budu blíže místu, kde bych nikdy nechtěl být. Je to zápas o dobrý vztah a s tím spojený určitý směr životní cesty. Bible říká, že je pro každého. Já tomu věřím.

Řešení k ozubeným kolečkám

V příspěvku z předchozího dne je uvedena myšlenka o převodovce s ozubenými kolečkami a ekonomice. Vážení, existuje nějaký funkční návod, jak nastartovat ekonomickou mašinku opět k prosperitě a nikoliv k destrukci? Král David (nebo Šalamoun?) kdysi napsal, že Blaze lidu, jemuž je bohem Hospodin. Platí to pro každého z nás stejně tak i pro celou naší společnost. U Boha jsou totiž zdroje moudrosti. Pokud se člověk od Boha "odstřihne", nemá šanci dělat moudrá rozhodnutí. Takže už víme jak na to.

Tipy na přemýšlení

http://dan.drapal.org/

O ekonomice a ozubených kolečkách

Když tak občas sleduji zprávy a ekonomickou situaci zemí kolem včetně té naší, zdá se mi, že ekonomika státu je něco jako ozubená kolečka v převodovce. Hloupí politici tam sypou svými vyhláškami a zákony písek, moudří olej. Nějak se mi poslední dobou zdá, že toho písku přibývá a oleje ubývá. Možná je na počátku zarputilé a pyšné srdce, které si nedá říci. Co si o tom myslíte vy?  Chce někdo ten strojek zastavit?

Matouš 16, 24 aneb nejsme tady na věky

Trochu jsem dělal úklid ve starých videokazetách (mimochodem, víte co byly ty videokazety?) a narazil jsem na dokument-film z našeho lyžování na Pitztalu před 15 léty. Málem jsem se nepoznal. Jako z virtuálního světa. Co bylo, už není.
Vážení, tento přítomný okamžik bude jednou neskutečnou vzpomínkou jako příběh z filmu. Málo přemýšlíme o tom. Jednou to bude všechno pryč a možná budeme překvapení, kam jsme se dostali. Tam, kam jsme celý život mířili.
Ježíš kdysi nabádal lidí kolem, aby byli ochotní zabojovat o jeho hlavní velkou Věc, jenž mu ležela na srdci a kvůli níž se objevil na planetě Zemi, tou bylo a je záchrana lidských dušiček od velké propasti - jak v samotném životě, tak i v okamžiku Božího spravedlivého soudu. Je to daleko, kdoví, jak tomu doopravdy bude, že ano? V Matouši 16, od 24. kap. jsou slova:

Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: ”Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?  Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“

Proč si myslím, že to u nás musí jít ke dnu

Občas se nám nechce vidět, že kvalita  života u většiny společnosti se zhoršuje a nějak se nám žije hůře a komplikovaněji. Budoucnost vidíme černěji s máme obavy o naše budoucí generace. Bude lépe nebo hůře? Podle mého směr vývoje společnosti míří k destrukci. Je to něco jako zavirovaný počítač, navíc kdykoliv použijeme nástroj pro revitalizaci (politici něco vymyslí), výsledkem je další znehybnění. Bible říká zajímavou věc a to, že bez Božího požehnání nemáme šanci vymyslet něco, co může přinést zlepšení. Ignorujeme existenci Bible a Boha a zapomínáme, že jsem vystavení počítačovým virům, jenž se nacházejí v lidském myšlení. Zdroj je někde v duchovním světě. Destruktivní duchovní síly, jenž mají nad námi moc, působí v lidských srdcích. Bez návratu k studiu Bible a studiu Božího jednání s Izraelským národem to podle mého nepůjde. Nerad bych, abychom ztratili střechy nad hlavami, zatím ten směr máme.    

Mrkněte na to

Líbí se mi video vyprávění biblických výkladů Johna Bradshawa v angličitně, navíc můžete u toho sledovat text jeho povídání. Doporučuji. Najdete na http://www.itiswritten.com/television

Pěkný výklad knihy Daniel v angličtině - video, mrkněte na to

http://www.lightsource.com/ministry/precepts/broadcast-archives.html

O Titanicu

Přátelé, představte si situaci, jste na poslední cestě na palubě lodi Titanic. Jelikož máte nadpřirozené schopností, víte dobře, že přesně za xx hodin půjde loď ke dnu. Je ale zrovna silvestrovská půlnoc a tak probíhají gratulace a přání všeho druhu. Co popřejete ostatním? Co bude na prvním místě? Zdravíčko? Pracovní úspěch? Štěstí v lásce? Fungující byznys? Nebo popřejete dotyčné osobě, aby si zachránila holý život, až půjde loď ke dnu? Možná jí navíc poradíte, aby se držela poblíž záchranného člunu.
Podle Bible se každý živý člověk nachází v podobné situaci. Naše lodička je naše tělo, které se někdy a nikdo neví kdy, potopí, bude to naše fyzická smrt. My jsme ale věčně živou dušičkou, jenž pluje na malém Titanicu našeho těla po rozbouřených vodách. Co se bude dít v okamžiku smrti? Lodička nás bude  chtít spláchnout do hlubin. My se ale můžeme zachránit, pokud budeme mít v ruce správné "know-how". Ježíš říká, že kdo v něho věří v srdci a vyznává ústy, bude spasen, tj. zachráněn. Je ta hlavní dobrá zpráva evangelia - Můžeme být zachránění, pokud se HO budeme pevně držet. Vyžaduje to naše úsilí, náš boj o víru, jenž získáme ze čtení Božího slova.      

Perfektní video-povídání v angličtině

jsem našel na http://www.itiswritten.com/television#episodes/7470

Dobrá a špatná zpráva

Přátelé, možná se k nám někdy dostane dobrá zpráva zároveň se špatnou něco jako odhalený problém s řešením. Představte si, že se potřebujete dostat  autem z místa A do místa B a nedokážete přečíst směrové značky, protože jste např. v Číně a čínské znaky jsou pro vás španělskou vesnicí. Jak bude vypadat naše cestování? Podle Bible nerespektování Boží existence je podobné cestování v cizí zemi. Žalmista říká, že  k lidské existenci potřebujeme moudrost a tu získáme jediným způsobem, a to když budeme respektovat Boží existenci. Žijete bez Boha? Nemáte šanci a skončíte hůře, než si myslíte - špatná zpráva. Respektujete Boha? Voláte k němu o radu? Umíte se před ním pokořit? Získali jste know-how k úžasnému životu. získáváte moudrost, jenž je nezbytná ke spokojenému životu, to je ta dobrá zpráva. Tolik Bible.

Věda versus víra

Přátelé, občas racionálně uvažující člověk dojde k závěru, že věda je schopna potvrdit nebo vyvrátit určitý pohled či myšlenku na to, jak se věci před nějakým časem udály. Věda může např.  sledovat během určitého času pohybující se předmět, jehož rychlost se mění. Chytré hlavy změří rychlosti v určitých časových intervalech a pak lehce spočítají, jakou rychlostí letěl daný předmět před 500 milióny léty. Je tento způsob schopen dokázat, jak tomu skutečně bylo? Mohlo to být 100krát jinak, asi si řeknete, nikdo u toho nebyl a nezanechal nám skutečná svědectví (nahraný film, zápisy, výpovědi atd.), jak tomu ve skutečnosti bylo.
Víra je "vědečtější": Porovnává svědectví několika svědků a poté rozumově dochází k závěru: Bylo tomu tak x nebylo tomu tak, je to pravda x není to pravda.
U příběhu s Ježíšem bylo velké množství svědků, jenž zapsali svědectví. Věřící (ne pouze ti v Boha) svědectví studují a docházejí k závěru, že se příběhy skutečně staly, ačkoliv rovnice říkají něco jiného. Příběhy o Božím jednání s Izraelským národem mají mnohá svědectví včetně vykopávek. Svědectví nejsou výsledky diferenciálních rovnic, ale svědectví. Proto ačkoliv miluji vědu, jsem si vědomý toho, že nám není schopná říci, jak se věci udály v minulosti. O tom nás mohou přesvědčit pouze věrohodné zaznamenané  výpovědi včetně vykopávek či jiných doličných předmětů. Bible je poskládaná z mnoha knih - zdrojů, občas na to zapomínáme. Tato svědectví můžeme porovnávat. Rozum nám pak řekne, zdali se to skutečně stalo či nikoliv. Vykopávky z oblasti Středního východu mohou doplnit potřebné množství :doličných předmětů".    
  c

O čem přemýšlel Sir Nicholas George Winton?

Asi všem čtenářům tohoto blogu je znám příběh N. Wintona, jenž zachránil od jisté smrti přes 600 židovských dětí. Stalo se v roce 1939 těsně před vypuknutím II. světové války, kdy Hitler a jeho příznivci toužili z velké nenávisti zavraždit každého Žida včetně dětí. Stalo se v Praze.
Kdybychom v té době potkali sira Wintona a položili mu otázku, po čem v životě touží, možná by řekl, že chce zachránit pokud možno čím nejvíc židovských dětí (těm hrozila smrt, českým nikoliv). Pokud si člověk prostuduje dobře Nový zákon, dojde k závěru, že Ježíš a jeho učedníci včetně Pavla a další nám zanechali podobný vzkaz - všem lidem hrozí velké nebezpečí související s zkažeností lidského srdce a jedinou naší naději je nikoliv nastoupit do vlaku, ale získat víru, že Ježíš skutečně položil za lidský druh život.
Kdo vyznává jméno Ježíš, bude zachráněn, říká Bible. Zdá se to neuvěřitelně jednoduché, ale je za tím urputný duchovní zápas na život a na smrt. Jako křesťané bychom měli mít podobnou touhu srdce jako sir Winton - podílet se na záchraně lidských dušiček.
 V Matouši 13. kap. můžeme číst:
Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“

Dejte mi prosím Nobelovu cenu,

vymyslel jsem totiž, ač nemaje ekonomické vzdělání, způsob, je zastavit rostoucí dluhy státních kas.
Vysvětlím na jednoduchém příkladu:
Stát vybere na nejrůznějších poplatcích za jeden rok řekněme 1 mil. dolarů (malý státeček, viďte).
Ze zákona musí dát resortu A 800 000 dolarů a resortu B 400 000 dolarů. Peníze jim dá, ale chybějících 200 000 tisíc si musí někde půjčit. Řešení: Resortu A nedá 800 000 dolarů, ale 2/3 z 1 mil., resortu B 1/3 z 1 mil.
Jelikož skoková měna by mohla být bolestivá, částky jednotlivých resortů bych rozdělil na 2 díly, 1. fixní a podílový v poměru např. 3:1. U resortu A by to bylo 600 000 jako fixní položka, zbytek podílová částka ze vzniklého budoucího dluhu. Hotovo. Konec všem dluhům.Takhle to nějak podobně funguje v normální zdravé firmě či normálně fungující rodině.    

O pokladu

Přátelé, po čem touží vaše srdéčko? Jakou má daná tužba hodnotu? Ježíš nabádá ty, jenž mu uvěřili, aby v životě toužili odhalit tajemství království, jenž je připraveno pro každého člověka, říká, aby jeho učedníci usilovně pracovali na získání "vstupenky" do duchovního světa plného lásky a dobroty. V Matouši 13. kap. jsou uvedena jeho slova:
Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.
Bez vstupenky zůstává naše dušička za dveřmi nebe, tento prostor překladatelé Bible nazývají místem věčného pláče a zoufalství, jedním slovem peklem. Jakým způsobem lze získat vstupenku do nebe?
1) Musíme chtít poznat, zdali je to pravda či nikoliv a to stojí určité úsilí, hledání, volání k Bohu, bez práce nejsou koláče,

2) po nějak dlouho usilovném hledání Boha nás Bůh bere na milost a dává se nám poznat, získáváme přesvědčení o tom, že Ježíš Kristus skutečně jakožto Bůh v těle zemřel za nás na kříži. Bible tvrdí, že těm, jenž Boha hledají, dá se Bůh poznat - je to Jeho slib.

3) vyznáváme Bohu naše hříchy a prosíme o milost

4) věříme tomu, že Ježíš šel na smrt proto, abychom tam nemuseli jít my (naše duchovní smrt, Ježíšova fyzická).    

Z DPH NA DNH

Občas zaslechnu o tom, kolik komplikací a úniků dochází při placení daně z přidané hodnoty.  Většina z těch, jenž platit musí, neplatí či platí minimum, protože snižují daňový základ nakupováním všelikých zbytečností či jinak manipuluje s daňovým základem.
 Navrhuji revoluční řešení, jenž by přineslo do placení daní pořádek a podnikatelům šetrnost.
Zrušte prosím DPH a místo toho zaveďte DNH (Daň z nepřidané hodnoty). Možná bych raději tomu říkal daň z celkové tržby. Např. prodali byste knihy za 1 mil. korun, z toho byste odvedli státu např. 5 %. Hotovo. Žádné počítání zisků, žádné snižování základů. Konec plýtvání, konec švindlování. Podnikatelé vy vydělali (přestali by nakupovat nesmysly), stát vy vydělal také - z každé utržené korunu by šlo něco do státní kasy. Co si o tom myslíte? Ať žije Daň z nepřidané hodnoty! HIP, HIP, HURÁ!    

Bohoslužby se smyčcovým orchestrem

můžete shlédnout na
narozvoji3.ic.cz
záznam z 18.9.2011, M

O víře

Občas zaslechnu mezi věřícímu názor, že ten a ten dostal velký dar od Boha a to dar víry. V Listech Římanů 10,7 je však o víře napsáno něco jiného:
"Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Boží."

Pouze naše poctivé studium Bible (slyšení Boží zprávy) nám přináší více víry, bez práce nejsou koláče a platí to podle mého i ve věci posilování víry a růstu poznání.

Životní cíle

Potkal jsem známou, kterou jsem delší dobu neviděl a v naší konverzaci došlo na téma, co kdo dělá a po čem touží naše srdéčka. Svěřila se mi, že by chtěla být v životě šťastná. Je to logické, kdo chce být nešťasný, až zvedne ruku, cha, cha... Řekl jsem jí a tím i trochu zaskočil, že mám jiný životní cíl - chci znát pravdu a mít sílu pravdu akceptovat v životě. Nikoliv však pravdu o tom, kolik má mravenec nožiček, ale o tom, zdali existuje Bůh jakožto tvůrce života a pokud ano, co máme v životě dělat, abychom za určitý čas nesplakali nad výdělkem.

Do čeho vrazit svoji životní energii?

Přátelé, určitě máte svoje životní hvězdy, za kterými jdete a o kterých jste přesvědčení, že mají vysokou hodnotu, není-liž pravda? Co když ale existují ještě větší trumfy, které jsou pro nás dosažitelné a  o kterých nám zatím nikdo neřekl? Podle mého bychom měli v životě vypátrat pravdivou odpověď na jednu podstatnou hádanku: Vznikl člověk náhodně z neživé hmoty, neživá hmota z nějaké energie a energie existuje odjakživa sama od sebe NEBO prvního člověka vymyslel Bůh? Pokud se člověk přikloní k druhé variantě, pak asi začne odhalovat věci, které nám Bůh každému chtěl sdělit skrze svoje proroky v Bibli. Hlavní informací je, že máme usilovat o drahocennou životní hvězdu, tou je získání Božího království. Těžko se to slovy vyjadřuje, pár lidí vydalo o tom svědectví proto, že za podivných událostí mohli do těchto světu nahlédnout. Evangelium znamená dobrá zpráva. Tam se skrývají velké poklady, o které je možno zabojovat.

pokus x

 fhf fgh fgh