čtvrtek 20. října 2011

Matouš 16, 24 aneb nejsme tady na věky

Trochu jsem dělal úklid ve starých videokazetách (mimochodem, víte co byly ty videokazety?) a narazil jsem na dokument-film z našeho lyžování na Pitztalu před 15 léty. Málem jsem se nepoznal. Jako z virtuálního světa. Co bylo, už není.
Vážení, tento přítomný okamžik bude jednou neskutečnou vzpomínkou jako příběh z filmu. Málo přemýšlíme o tom. Jednou to bude všechno pryč a možná budeme překvapení, kam jsme se dostali. Tam, kam jsme celý život mířili.
Ježíš kdysi nabádal lidí kolem, aby byli ochotní zabojovat o jeho hlavní velkou Věc, jenž mu ležela na srdci a kvůli níž se objevil na planetě Zemi, tou bylo a je záchrana lidských dušiček od velké propasti - jak v samotném životě, tak i v okamžiku Božího spravedlivého soudu. Je to daleko, kdoví, jak tomu doopravdy bude, že ano? V Matouši 16, od 24. kap. jsou slova:
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: ”Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?  Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“

Žádné komentáře:

Okomentovat