Potkal jsem známou, kterou jsem delší dobu neviděl a v naší konverzaci došlo na téma, co kdo dělá a po čem touží naše srdéčka. Svěřila se mi, že by chtěla být v životě šťastná. Je to logické, kdo chce být nešťasný, až zvedne ruku, cha, cha... Řekl jsem jí a tím i trochu zaskočil, že mám jiný životní cíl - chci znát pravdu a mít sílu pravdu akceptovat v životě. Nikoliv však pravdu o tom, kolik má mravenec nožiček, ale o tom, zdali existuje Bůh jakožto tvůrce života a pokud ano, co máme v životě dělat, abychom za určitý čas nesplakali nad výdělkem.
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat