Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno JK
pondělí 25. listopadu 2019
Pokračujeme, 47. týden
neděle 17. listopadu 2019
Pokračujeme - 46. týden
Člověk, jenž ruku natahuje a říká DEJ, DEJ a nedá nikomu nic,
člověk, který myslí jenom na sebe,
člověk bez lásky k druhým,
zloděj,
ten, kdo lže,
kdo dluží a nechce vracet,
ten, kdo má pusu dole svěšenou, když je požádán o pomoc a další.
Občas se někdo dostane do slepé životní uličky a ztratí naději, že se jeho úděl může změnit. Ve většině případů nechápe, že právě on je strůjcem svého neštěstí. Kdyby četl v Bibli Knihu Přísloví, možná by se nedostal tam, kam se dostal. Bible říká, že Bůh může změnit sebebeznadějnější situaci. Jak? Přiznáme si, že jsme sami strůjci svého neštěstí a škody způsobené naši sobeckosti a neláskou k bližním začneme řešit. Podle Bible nás čeká vzkříšení a pak Boží soud. Viníci budou odsouzeni k druhé smrti. Můžeme se to dočíst v Novém zákonu v knize Zjevení. Také je tam návod, jak být druhé smrti ušetřen. Pokud to nepodceníme, máme velkou šanci obstát. Můžeme to ale také vytěsnit z naší myslí stejně jako student může vytěsnit ze své hlavy svou maturitu. Tím vynese rozsudek nad svým dalším životem. Přeji všem, abyste v novém týdnu nepromarnili moc času blbostmi ale čas investovali do lepší vlastní budoucnosti.
sobota 9. listopadu 2019
45. týden - pokračujeme
Ve 2. listu Korintským se píše:
Jsme totiž jakoby vůní kadidla (věřící křesťané), jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí.
Moje chápání: Kristus nás (věřící křesťany) vykoupil pro Boha a tak patříme Bohu. Nespějeme k záhubě, pokud věříme, že JKristus přišel a zaplatil smrtí - každý, kdo v něho věří, nezahyne. Zdali uvěříme či nikoliv, nechává na nás, protože jinak by Ježíš neřekl, abychom šli a kázali evangelium na odpuštění hříchů - pro naši záchranu. Všechny pozdravuji, Milan
sobota 2. listopadu 2019
44. týden, pokračujeme
Dnešní téma je "heslo = veslo".
Hrál jsem s děcky jednu hru a byla u toho velká sranda. Seděl jsem v otevřených dveřích mezi dvěma místnostmi a rukou jsem udělal závoru. Kdo chtěl projít, musel říci správné heslo. Kdo řekl VESLO, toho jsem pustil. Dva menší ve věku 2 let VESLO nějak řekli a tak jsem jim "závoru" otevřel, ten větší, pětiletý, ač heslo znal, pokusil se s menší či větší silou zábranu vždycky prorazit. Občas se mu to povedlo. Jsem jenom člověk. Když jsme si takto hráli, vzpomněl jsem si, že v Bibli, v Matoušově evangeliu je podobné podobenství o široké a úzké bráně. Ježíš tam říká:
Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.
Zdá se mi, že je to výzva pro každého člověka. Jednou budeme stát před "Boží bránou" a vstoupí jenom ti, kteří budou znát správné heslo. To heslo souvisí s tím, zdali budeme před Bohem uznání jako "hříšník, který přijal Boží slitování", nebo jako "hříšník, který slitování nepřijal". Apoštol Pavel říká, že víra v Ježíše Krista je naše "heslo" do nebe. Jak jí však získat? Je jedna spolehlivá cesta: Investovat čas do studia alespoň Nového zákona a hledat tam zachraňující křesťanskou víru, tj. heslo do nebe. Bez práce totiž nejsou koláče. Přeji hodně zdaru a nalezení správného hesla k věčnému životu.