Zeptal jsem se starší kolegyně, po čem touží její srdéčko. Řekla mi, že by si přála, aby byla zdravá ona i její rodina a nějak žili v míru a pokoji až do smrti. Pěkně to řekla, viďte? U většiny lidí kolem nás smrtí nějak končí naše přemýšlení. Smrt = konec veškerých ambicí. Co když tomu je jinak? Co svědectví těch, jenž moderní medicína vrátila ze světa mrtvých do světa živých? Může člověk zjistit, zdali pokračuje naše existence i po smrti? Ježíš vedl se svými učedníky na toto téma mnohé diskuze. Z nich vyplývá, že smrtí pokračuje další LEVEL něco jako život před maturitou a život po maturitě. Smrtí přichází určitý rozcestník, smíření s Bohem jdou do místa A, Boží odpůrci do místa B. Řekl jsem mé známe, že bych v životě chtěl znát skutečnou pravdu, jak je to s naší smrtí a pokud má Bible pravdu, chtěl bych projít úspěšně maturitou.
Přátelé, asi máme každý svou vlastní představu, na které "karty" bychom měli v životě vsadit, abychom jednou nemuseli plakat. Možná se nám někdy snažili poradit lidé kolem, občas každý něco jiného. Kdyby měl pro vás tip samotný Stvořitel Vesmíru, poslechli byste ho? Ježíš má pro nás radu, viz Matoušovo evangelium: A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je (říká Ježíš), bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký. Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; 29 neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci. Nějaký závěr pro nás: Je dobré brát vážně existenci Boha a seznámit se...
Komentáře
Okomentovat