Zeptal jsem se starší kolegyně, po čem touží její srdéčko. Řekla mi, že by si přála, aby byla zdravá ona i její rodina a nějak žili v míru a pokoji až do smrti. Pěkně to řekla, viďte? U většiny lidí kolem nás smrtí nějak končí naše přemýšlení. Smrt = konec veškerých ambicí. Co když tomu je jinak? Co svědectví těch, jenž moderní medicína vrátila ze světa mrtvých do světa živých? Může člověk zjistit, zdali pokračuje naše existence i po smrti? Ježíš vedl se svými učedníky na toto téma mnohé diskuze. Z nich vyplývá, že smrtí pokračuje další LEVEL něco jako život před maturitou a život po maturitě. Smrtí přichází určitý rozcestník, smíření s Bohem jdou do místa A, Boží odpůrci do místa B. Řekl jsem mé známe, že bych v životě chtěl znát skutečnou pravdu, jak je to s naší smrtí a pokud má Bible pravdu, chtěl bych projít úspěšně maturitou.
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat