O měřiči tlaku

Přátelé, seděl jsem v chatě na Filipce, vedle mně si starší paní s kolegou (asi) měřili tlak. Měli za sebou túru. Měřič tlaku je dobrý, trochu nás informuje o stavu našeho fyzického těla, či srdce? Neodpustil jsem si poznámku či dotaz: "A nějaký měřič na zdravotní stav naší dušičky nemáte?" "Byl by dobrý, ale nemám, povzdechla paní." Tím náš hovor skončil. Než jsem se zmohl na další pokračování hovoru, byli pryč. Až za pár okamžiku mi došlo, že vlastně takový měřák na zjištění stavu lidské dušičky mám sebou, dokonce i s návodem, jak případnou nemoc vyléčit. Co je to? No přece Evangelium, jenž je mocí ke spasení člověka, čili Bible - Nový zákon. Knížka říká, že každý člověk má smrtelně nemocnou duši, ale že je tady pomoc či řešení: "Čiňte pokání a věřte v Ježíše Krista, a nedojdete k újmě" - moje parafráze. Můj závěr: Když člověk neužije měřák na měření tlaku, asi se nedozví, v jakém stavu má své srdce. Pokud člověk nezačne číst Nový zákon, nedozví se, že má smrtelně nemocnou duši a pak ani nemůže udělat potřebné kroky k tomu, aby jeho dušička byla uzdravena.

Válka se zlem už skončila?

O uzdravení

Pokračujeme, Marek 12

Marek 12
1 Začal k nim mluvit v podobenstvích: "Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.
2 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice.
3 Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou.
4 Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a zneuctili.
5 Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili.
6 Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: `Na mého syna budou mít přece ohled.´
7 Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: `To je dědic. Pojďme a zabijme ho a dědictví bude naše!´
8 A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.
9 Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným.
10 Nečetli jste v Písmu slovo: `Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;
11 Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích´?"
12 Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.
13 Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
14 Ti šli a řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?"
15 On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: "Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!"
16 Když mu jej podali, zeptal se jich: "Čí je tento obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
17 Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu." Velice se nad tím podivili.
18 A přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:
19 "Mistře, Mojžíš nám ustanovil: `Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.´
20 Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka.
21 Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí.
22 A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena.
23 Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku."
24 Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží!
25 Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
26 A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: `Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův´?
27 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!"
28 Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
29 Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
30 miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´
31 Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není."
32 I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
33 a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary."
34 Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.
35 Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: "Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův?
36 Sám David řekl v Duchu svatém: `Řekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.´
37 Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?" Početný zástup mu rád naslouchal.
38 Když učil, řekl: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,
39 o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
40 Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."
41 Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.
42 Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.
43 Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.
44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa."

Jsi připravený?

Slovo Dana Mohlera

Pohádka o vepřících a vepříně aneb uteč, dokud je čas

Přátelé, bylo, nebylo, narodil se vepřík ve vepříně. Měl se dobře. Starali se o něho moc pěkně. Netušil však, že je předurčen na porážku. Nevěděl to. Neměl čas nad tím přemýšlet. Občas sice z venku zaslechl "uteč, dokud je čas", ale... Měl se v chlívku dobře, kam by utíkal. Nastal však den s velkým D, a ten, který se zdál do té doby jeho nejlepším přítelem, se najednou stal jeho úhlavním nepřítelem. Přišel za vepříkem, uděl pic, pic a bylo po vepříkovi. Přátelé, proč takový příběh? Podle Bible se po příchodu na svět brzy nacházíme v podobné situaci vepříka. Začínáme dělat to, co Bible označuje pojmem hřích, a odvěký nepřítel Boží si na nás dělá nároky. Jako řezník. Pomalu, ale jistě nám utahuje smyčku kolem krku. A najednou přichází někdo, kdo nás chce vykoupit a my pak můžeme získat svobodu a život. Říká: "Uteč, zachraň se, následuj mně!". Nový pán je dobrý pán. Miluje nás. Výkupné za nás už zaplatil, určitě znáte příběh Ježíšovy smrti na kříži. Jak utéct řezníkovi z vepřína? Uvěř v Ježíše Krista a jeho vykupitelské dílo, vyznávej své hříchy před Bohem a čiň pokání, vyznej či prohlaš Ježíše Krista jako svého nového Pána - zachránce. Tak nějak vypadá biblické poselství pro každého člověka, čili i pro tebe. Takže příteli, uteč, dokud je čas, jinak bude pic, pic.
Apoštol Pavel napsal v Listech Římanům (2. kap.):
Jeho (Ježíše Krista) ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří.

Biblické vyučov. -víra

Něco o biblickém uzdravování

Opět o pravdě aneb zachraň se, dokud je čas

Přátelé, nepochybuji o tom, že každý člověk v některých okamžicích svého lidského života silně zatoužil po skutečné pravdě, jak se věci doopravdy mají. Proč? Aby se mohl správně rozhodnout. Celý náš život se vlastně skládá z mnoha rozhodnutí, některá nám pak za nějaký čas přinášejí štěstí, jiná neštěstí. Už jste se někdy rozhodli špatně a pak jste si řekli známé "Kdybych to byl býval věděl, tak bych tam nechodil"? Hodně názorné je to u medicíny - pokud doktor či pacient znají pravdu na správný lék, vítězství je zajištěno. Pokud si však myslí, že tento je správný, ale nakonec se ukáže, že není, pak je problém - pacient může zemřít. Ví někdo pravdu o situacích či křižovatkách v našem životě? Ví někdo, jak se máme kdy rozhodnout, abych nemuseli jednou říkat "Kdybych to byl býval věděl..."? Zná někdo, co se stane za čas, když my uděláme toto a toto? Jak se pozná, že někdo má pravdu? Je to ten, který řekne, že to bude takhle a ono to za nějaký čas bude takhle, ne jinak! Pisatelé Bible měli v ověřitelných záležitostech pravdu, protože napsali, co se za nějaký čas stane a ono se to opravdu stalo - hledejte na netu články na téma "Biblická (ne)naplněná proroctví". Jedno z biblických poselství vztahující se na každého člověka je verš z knihy Skutky apoštolů 2,21: "Každý, kdo vzývá jméno Pána Ježíše Krista, bude zachráněn."
Přátelé, přijde čas, kdy sami budete s tímto veršem konfrontování a sami uvidíte, zdali autor tohoto verše měl pravdu či nikoliv. Přeji vám, aby vaše srdce zatoužilo ověřit pravdivost tohoto verše, protože jde tady skutečně o život. Bez práce však nejsou koláče, takže: Čtěte či studujte Nový zákon a volejte k Bohu o Pravdu. Bůh vám určitě dá. Mimochodem, víte, kdo řekl, že On je Pravda, Cesta a Život a že není jiné cesty spasení?

Zdá se, že Ježíš přichází mezi Svědky J?

https://www.youtube.com/watch?v=PvOD2lQAEHo

Poslouchám...

https://youtu.be/Rlje7B9lpVc

Bojujete s něčím?

článek na krestandnes.cz

Milanova zkrácena verze biblického poselství

Pokud ignoruješ (nevěříš v) Ježíše Krista a jeho SMRT na kříži, jdeš po cestě, jenž má konečnou v destrukci. Zachraň se, změň směr svého života ještě dnes.

Pokračujeme, Marek 11

Marek 11
1 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků
2 a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte!
3 A řekne-li vám někdo: `Co to děláte?´, odpovězte: `Pán je potřebuje a hned je sem zase vrátí.´"
4 Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali,
5 někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: "Co to děláte, že odvazujete oslátko?"
6 Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali.
7 Oslátko přivedli Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil.
8 Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí.
9 A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: "Hosanna!
10 Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!"
11 Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s dvanácti do Betanie.
12 Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad.
13 Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, než listí, neboť nebyl čas fíků.
14 I řekl mu: "Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!" Učedníci to slyšeli.
15 Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů;
16 nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím.
17 A učil je: "Což není psáno: `Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy´? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů."
18 Velekněží a zákoníci to slyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením.
19 A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.
20 Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů.
21 Petr se rozpomenul a řekl: "Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl."
22 Ježíš jim odpověděl: "Mějte víru v Boha!
23 Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: `Zdvihni se a vrhni do moře´ - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.
24 Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě poprosíte, je vám dáno a budete to mít.
25 A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení."
26 +Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.
27 Znovu přišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší
28 a řekli mu: "Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal moc, abys to činil?"
29 Ježíš jim řekl: "I já vám položím jednu otázku; odpovězte mně, a já vám povím, jakou mocí to činím!
30 Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe či od lidí? Odpovězte mi!"
31 I dohadovali se mezi sebou: "Řekneme-li `z nebe´, namítne nám: `Proč jste mu tedy neuvěřili´?
32 Řekneme-li však `od lidí´?" - to se zase báli zástupu; neboť všichni měli za to, že Jan byl opravdu prorok.
33 Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím."

Stavíme dům nebo jsme na cestě?

Přátelé, před nějakým časem jsem slyšel, že život se dá přirovnat k cestě. Jdeme po určitě cestě a každá má před námi jiná "mezipřistání" a nakonec různé cíle. Mně se více líbí přirovnání, že náš život jako jako stavění domu. Každý staví trochu jinak a ne každý respektuje obecné zásady pro postavení funkčního domu. Někteří zapomenou na cement, jiní nepoužijí správné cihly, jiní ignorují pořádné základy atd. Domek bez cementu či malty může po nějaký čas pěkně růst, avšak jenom dočasu. Stavač položí x-tou cihlu a celá chalupa se sesype. Znáte takové životní příběhy kolem? Já jsem jich už pár viděl či slyšel, dokonce dnes jsem šel kolem ruiny domku, jejichž obyvatele jsem hodně roku znal. Nejenom domek zůstal hromadou sutin, ale i té rodiny. Bible říká, že kde Hospodin nestaví, marně se namáhá stavitel. Co tím chtěl autor říci? Bez Boha a někdy i dokonce s Bohem si občas myslíme, že "stavíme" dobře, ale čas nám ukáže, že jsme byli mimo. Má to řešení? Můžeme své životy stavět tak, abychom jednou nepadli do hlubin beznaděje? Určitě ano, prorok Amos nám radí, že pokud se dotazujeme Hospodina, budeme žít. Takže bychom měli začínat den modlitbou "Bože, ukazuj mi tvoji cestu a dej mi sílu jít po ní." Co však dělat v případě, se nám domek složí? Bible říká, že On může vyřešit ty nejbezvýchodnější lidské bídy. Jak? Musíme jít před Bohem na kolena, přiznat před Bohem, že jsme šli moc špatným směrem a prosit Boha ve jménu Ježíše Krista o zázrak. Věřím, že pak se Bůh smiluje a dá nám novou šanci. Ježíš Kristus přišel, aby zachránil hříšníky, pokud k němu začneme volat, dá nám zcela jistě novou příležitost.

Bože, máme problém,

Přátelé, co byste dali za to, kdyby vám někdo nabídl funkční návod na vyřešení nejrůznějších trápení, nemocí, a dalších složitostí lidského života? Biblický Bůh nám dává radu zdarma i nabízí pomoc, můžeme to vyzkoušet:

Luk 18
1 Vypravoval jim podobenství (Ježíš), aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:
2 "V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.
3 V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: `Zastaň se mne proti mému odpůrci.´
4 Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: `I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,
5 dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.´"
6 A Pán řekl: "Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!
7 Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?
8 Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?"

Přátelé, neměli bychom při tom všem zapomínat, že mnohé problémy jsou důsledky naších nebiblických postojů či nerozumných skutků, které Bible označuje pojmem HŘÍCH. Říká Ježíš ženě, kterou zachránil před kamenováním, "Běž, a už nehřeš."
Jsme často strůjci svého štěstí i neštěstí. I když nás okolnosti zavedou do nejbeznadějnějších situací, vždycky se můžeme obrátit k Bohu, činit pokání, a prosit o záchranu či uzdravení. Bůh je sice spravedlivý soudce, ale také slitovný k těm, kteří se před ním pokoří a požádají o pomoc.

Odkaz Velkého Pátku

"Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa", řekl před 2000 lety Jan Křtitel, když uviděl Ježíše přicházet k místu, kde Jan křtil lidi. Na Velký Pátek, nějaký čas poté, Ježíš zaplatil svou smrtí za naše hříchy. "Čiň pokání a uvěř v JKrista, a budeš zachráněn", říká Bible. Toto je Boží nabídka k získání odpuštění našich hříchů. Pokání můžeme činit zrovna dnes, bez víry a pokání se nemůžeme zalíbit Bohu.

Můj laický pohled na důchodovou reformu

Přátelé, na ct24 proběhl pořad o důchodové reformě. Vypadá to tak, že nejen poslanci došli k závěru, že za nějaký čas nebude na důchody a že jediný způsob, jak věc vyřešit, je - důchody lidem nedat, jinak řečeno posunout věkovou hranici na 65 let. Mám kamaráda pracujícího v Třineckých železárnách, má 55 let a vypadá celkem zdravě. Zaměstnanci chodí na pravidelné lékařské preventivní prohlídky. Doktor mu před pár dny nedal způsobilost. Jeho zdravotní stav je na jeho věk přiměřený - většina v jeho věku je na tom stejně. Roky jsou roky. Co s tím? Jak velká část naší populace je schopná pracovat ve stejné pozici po 60 letech? Podle mého malá část. Co s tím? Posuneme věkovou hranici na 65 ale většina pracujících po 60letech nesplní lékařskou způsobilost. Budeme je posílat na nové rekvalifikace? Na jakou práci? Co s tím? Podle mého je to jednoduché - stát vybere peníze od pracujících a ty rozdělí poměrně a přiměřeně spravedlivě mezi důchodce. Pokud pracující nedostane lékařskou způsobilost a má více než 60 roků, měl by dostat důchod automaticky. Jinak hranici odchodu do D nastavit na 60 let, pozdější odchod možný. Snížit rozdíly mezi nejnižšími D a nejvyššími, ale hlavně peníze rozdělovat poměrně z vybraných peněz. Ekonomové, zkuste to prosím spočítat,

Klíč k řešení složitostí našich životu

Výňatek z textů na axley.org - hledejte českou verzi:

Ve světě je rčení, s jehož pomocí se lidé snaží uniknout nutnosti čelit realitě. Říkají: „Co bylo dřív, slepice nebo vejce?“ Kdybychom se jen krátce zamysleli, viděli bychom, že odpověď je prostá. Bůh stvořil slepici a ta snesla vejce. Totéž platí i o duchovním principu pokání. Nejdříve musíme dělat pokání, potom nám Pán odpouští a očišťuje, uzdravuje, vysvobozuje a obnovuje nás. Spasení skrze Pána Ježíše Krista je velmi široké a ve skutečnosti v sobě zahrnuje odpověď na každou potřebu, jakou jen můžeme mít. Pokání je bránou do svobody! Boží vůlí je, abychom činili pokání, a mohli být svobodní. Amen!

Výborná přednáška o konspiračních teoriích

https://www.youtube.com/watch?v=0wsAeXMEVsk

Pokračujeme ve čtení Markova E.

Marek 10
1 I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem.
2 Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.
3 Odpověděl jim: "Co vám ustanovil Mojžíš?"
4 Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit."
5 Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení.
6 Od počátku stvoření `Bůh učinil člověka jako muže a ženu;
7 proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce,
8 a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden.
9 A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
10 V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali.
11 I řekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství;
12 a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství."
13 Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali.
14 Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.
15 Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde."
16 Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.
17 Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
18 Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.
19 Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!"
20 On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí."
21 Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"
22 On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
23 Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!"
24 Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: "Dítky, jak těžké je vejít do království Božího!
25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království."
26 Ještě více se zhrozili a říkali si: "Kdo tedy může být spasen?"
27 Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko."
28 Tu se Petr ozval: "Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou."
29 Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium,
30 aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.
31 Mnozí první budou poslední a poslední první."
32 Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat:
33 "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům,
34 budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane."
35 Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: "Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme."
36 Řekl jim: "Co chcete, abych vám učinil?"
37 Odpověděli mu: "Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě."
38 Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?"
39 Odpověděli: "Můžeme." Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni.
40 Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena."
41 Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana.
42 Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je.
43 Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;
44 a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.
45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."
46 Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák.
47 Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
48 Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
49 Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho!" I zavolali toho slepého a řekli mu: "Vzchop se, vstaň, volá tě!"
50 Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.
51 Ježíš mu řekl: "Co chceš abych pro tebe učinil?" Slepý odpověděl: "Pane, ať vidím!"
52 Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila." Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

Pokud rozumíte anglicky, určitě sledujte

http://www.lightsource.com/ministry/powerpoint-with-jack-graham/full-episodes

Blíží se Velikonoce

Přátelé, velká část světa si za pár dní připomene velikonoční příběh Ježíše na kříži a také jeho vítězství nad smrtí. Co myslíte, kdyby se dnes před nás postavil samotný Bůh a měl nám říci něco moc důležitého pro naši budoucnost, co by to bylo? Možná tuto větu z Jana 3,16:
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Proč nám to Bůh neřekl osobně? Každému zvláště? Podle mého řekl, ale asi jiným způsobem, než bychom chtěli. Možná zrovna teď skrze tento příspěvek k nám Bůh opět promluvil. Jinak Bůh už zásadní věci řekl a je to zapsané, dnes mluví skrze Ducha. Co to je? Čteš jeho slovo (Bibli) a najednou to otřese s tvou dušičkou - to je jeden ze způsobů, jak k nám Bůh promlouvá. Čti Bibli a uvidíš, že Bůh začne k tobě mluvit. A vůbec, chceš, aby k tobě Bůh promluvil? Nezapomeň, že Bůh tě miluje a chce tě uchránit od velké beznaděje. "Zachraň se ještě dnes" - k tomu nás vyzývá Bůh každý okamžik skrze jeho slovo a skrze jeho Ducha. Víš podle Bible, kde skončíš po smrti? Budeš buď jako vítěz nebo jako těžce poražený. Náš případný spoluvítěz je Ježíš Kristus. Uvěříš-li (v JK), nezahyneš. Takže zachraň se, dokud je čas, zatím nejsi ztracený, ale také nejsi nesmrtelný (řeč je o těle). Bůh v Bibli promluvil a jeho slovo je PRAVDA. Klíčem je VÍRA v JK a přiznání se před Bohem, že bez JK jsme odsouzeni po smrti k biblickému peklu. Bůh nám nabízí amnestii, nabídka platí s časovým omezením.

Můj oblíbený učitel...

Pokračujeme, Marek 9

Marek 9
1 Řekl jim také: "Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království, přicházející v moci."
2 Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima.
3 Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit.
4 Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem.
5 Petr promluvil a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
6 Nevěděl, co by řekl, tak byli zděšeni.
7 Tu přišel oblak a zastínil je a z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte."
8 Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného.
9 Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
10 To slovo je zaujalo a společně rozebírali, co to znamená vstát z mrtvých.
11 A vyptávali se: "Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?"
12 Řekl jim: "Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení?
13 Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim zlíbilo, jak je to o něm psáno."
14 Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli.
15 A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho.
16 Ježíš se jich otázal: "Oč se s nimi přete?"
17 Jeden člověk ze zástupu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha a nemůže mluvit.
18 Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to."
19 Odpověděl jim: "Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přivěďte ho ke mně!"
20 I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil,, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.
21 Ježíš se zeptal jeho otce: "Od kdy to má?" Odpověděl: "Od dětství."
22 A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám."
23 Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří."
24 Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře!"
25 Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!"
26 Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.
27 Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal.
28 Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?"
29 Řekl jim: "Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou a postem."
30 Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo,
31 neboť učil své učedníky a říkal jim: "Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.
32 Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.
33 Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: "O čem jste cestou uvažovali?"
34 Ale oni mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší.
35 Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech."
36 Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich a řekl jim:
37 "Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."
38 Jan mu řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil."
39 Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit.
40 Kdo není proti nám, je pro nás.
41 Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu."
42 "Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
43 Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.
44 kde červ jejich neumírá a oheň nehasne.
45 A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; je lépe pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla.
46 kde červ jejich neumírá a oheň nehasne.
47 A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; je lépe pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla,
48 kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.´
49 Každý bude solen ohněm. 50 Sůl je dobrá, ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji."

Lidské tělo je jako baterka do kamery

Přátelé, všechny vás pozdravuji a přeji vám moc pěkný nový týden. Prožil jsem moc pěkný víkend, sobotu s přáteli na horách, neděli dopoledne v kostele a odpoledne s mou pokrevnou rodinou. Hodně jsme si povídali a bylo nám spolu dobře. Jedním z témat byl zdravotní stav související s přibývajícím věkem. Došli jsme k závěru, že lidské tělo je něco jako baterka do kamery či do notebooku. Když je nová, vydrží velkou zátěž, když je starší, je třeba jí častěji dobíjet a vydrží méně a méně až jednou skončí úplně a už ji nikdo nepomůže. Bible říká, že lidské tělo Bůh "nastavil" na omezenou životnost 70-80 roků a že to souvisí s tím, že naše myšlení je infikované virem, biblicky hříchem. Tělo není nesmrtelné a souvisí to s lidskou špatností. Doktoři mohou pomoci a některé díly mohou repasovat, ale proti smrti nemáme šanci. Tělo má v sobě destruktivní kód podobně jako auto, za nějaký čas skončí ve šrotu. Bůh nás však nabádá, abychom zachránili naši duši, ta je totiž nesmrtelná a jsou před ní dvě různé budoucnsti. Naše hříchy jsou škodnou liškou pro naši duši a určuji či odsuzuji naši budoucnost k beznadějné existenci. Bůh nabízí člověku doktora naší nesmrtelné duše, tím je Ježíš Kristus. Kdo věří v JK, bude zachráněn. Vírou v JK může být člověk zachráněn, víra je výsledek či následek slyšení evangelia. Takže přátelé, zabojujte o spasení vaší dušičky, zápas o nesmrtelnost lidského těla je předem prohraná věc.

Proč je dobré zabojovat o křesťanskou víru

Přátelé, křesťanům je odpověď jasná, pro nevěřící je však odpověď těžko přijatelná. Je otázkou, jak člověka přesvědčit o pravdě, když svědectví jsou tak těžko logikou stravitelná. Přesto Ježíš přinesl člověku pravdu o člověku a také o Bohu a dokázal to zázraky. Jeho slovo bylo potvrzeno skutkem. Hlavním poselstvím Boha je, že Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky od katastrofy. Větší část neštěstí se má podle Bible odehrát po naší pozemské smrti. Bible nás nabádá a varuje, abychom zabojovali o věčný život s Bohem, bez víry nás čeká věčný život bez Boha. Víru můžeme získat studiem evangelia, proto na těchto stránkách postupně zveřejňuji Markovo evangelium. Podle mého získání křesťanské víry je otázka života a smrti každého člověka. Takže zabojujte, čtěte, studujte a volejte k Bohu, aby vás ušetřil spravedlivému soudu, protože podle Bible se před Ním postavíme všichni.

Pokračujeme, Marek 8

Marek 8
1 Když s ním v těch dnech opět byl velký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim:
2 "Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst.
3 Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě; vždyť někteří z nich jsou zdaleka."
4 Jeho učedníci mu odpověděli: "Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?"
5 Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte?" Řekli: "Sedm."
6 Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu.
7 Měli i několik rybiček; vzdal za ně díky a nařídil, aby je také předkládali.
8 I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů.
9 Těch lidí bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.
10 Hned na to vstoupil se svými učedníky na loď a plul do končin dalmanutských.
11 I přišli farizeové a začali se s ním přít; žádali na něm znamení z nebe a tak ho pokoušeli.
12 V duchu si povzdechl a řekl: "Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení.
13 Odešel od nich, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh.
14 Zapomněli si vzít s sebou chleby; na lodi měli jen jeden chléb.
15 Domlouval jim: "Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!"
16 I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba.
17 Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim: "Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá?
18 Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se,
19 když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?" Řekli mu: "Dvanáct."
20 "A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?" Odpověděli mu: "Sedm."
21 Řekl jim: "Ještě nechápete?"
22 Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl.
23 I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: "Vidíš něco?"
24 On pozvedl oči a řekl: "Vidím lidi, vypadají jako stromy a chodí."
25 Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně.
26 Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: "Ale do vesnice nechoď!"
27 Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: "Za koho mě lidé pokládají?"
28 Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků."
29 Zeptal se jich: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš."
30 I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali.
31 A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.
32 A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.
33 On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"
34 Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.
35 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.
36 Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?
37 Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?
38 Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly."