Letošní Vánoce u nás byly trochu jiné než ty předchozí. Den před Štědrým dnem byly naše média plné státního smutku spojeného s úmrtím V. Havla. Smrt nás vždycky vede k určité pokoře a přemýšlení a to je podle mého podmínkou k tomu, abychom žili moudřeji a měli více schopností rozlišovat věci dobré od věcí nedobrých. Tak bych rád věřil tomu, že tato smutná záležitost pomohla odkrýt pro mnohé tajemství Vánoc a skrytý poklad připravený od Boha pro každého, komu se podaří potlačit svoji pýchu a dokáže se před Bohem pokořit. Tam někde je klíč k požehnání, kdy se nám opravdu v životě daří a tam je i klíč k životu plnému lásky a dobra.
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat