Marek 7
1 Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma.
2 Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama.
3 (Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce.
4 A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.)
5 Farizeové a zákoníci se ho zeptali: "Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?"
6 Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: `Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;
7 marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´
8 Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice."
9 A ještě řekl: "Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici!
10 Vždyť Mojžíš řekl: `Cti svého otce i svou matku´ a `kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí´.
11 Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: `To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)´,
12 již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat;
13 tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho."
14 Když znovu svolal zástup, řekl jim: "Slyšte mě všichni a rozumějte:
15 Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.
16 Kdo má uši k slyšení, slyš!"
17 Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství.
18 Řekl jim: "Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit,
19 poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?" Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté.
20 A řekl: "Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje.
21 Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy,
22 cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.
23 Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka."
24 Vstal a šel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit;
25 hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám;
26 ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery.
27 On jí řekl: "Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít dětem chléb a hodit jej psům."
28 Odpověděla mu: "Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech."
29 Pravil jí: "Žes to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery."
30 Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.
31 Ježíš se vrátil na území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole.
32 Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku.
33 Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka,
34 vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: "Effatha", což znamená `otevři se!´
35 I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně.
36 Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím víc jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali.
37 Nadmíru se divili a říkali: "Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč."
čtvrtek 30. března 2017
úterý 28. března 2017
Pokračujeme, Marek 6
Marek 6
1 Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním.
2 Když přišla sobota, počal učit v synagóg. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: "Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama!
3 Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?" A byl jim kamenem úrazu.
4 Tu jim Ježíš řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě."
5 A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.
6 A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.
7 Zavolal svých dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.
8 Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;
9 aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.
10 A řekl jim: "Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete.
11 A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach svých nohou na svědectví proti nim."
12 I vyšli a volali k pokání;
13 vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
14 Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly."
15 Jiní pak říkali: "Je to Eliáš!" A zase jiní: "Je to prorok - jeden z proroků."
16 Když to Herodes uslyšel, řekl: "To vstal Jan, kterého jsem dal stít."
17 Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu.
18 Jan totiž říkal Herodovi: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!"
19 Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.
20 Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.
21 Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.
22 Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se králi Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: "Požádej mě oč chceš, a já ti to dám."
23 Zavázal se jí přísahou: "O cokoli požádáš, dám tobě, až do polovice mého království."
24 Ona vyšla a zeptala se matky: "Oč mám požádat?" Ta odpověděla: "O hlavu Jana Křtitele."
25 Spěchala ihned dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: "Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele."
26 Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.
27 I poslal hned kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho v žaláři
28 a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.
29 Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a uložili je do hrobu.
30 Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.
31 Řekl jim: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.
32 Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.
33 Mnozí spatřili, jak odjíždějí a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.
34 Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.
35 Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a čas už pokročil.
36 Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic koupit něco k jídlu."
37 Odpověděl jim: "Dejte vy jim jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?"
38 Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když to zjistili, řekli: "Pět, a dvě ryby."
39 Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník.
40 I rozložili se oddíl za oddílem stokrát po padesáti.
41 Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, dobrořečil, lámal chleby a dával učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem.
42 A jedli všichni a nasytili se.
43 A ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb.
44 Těch pak, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.
45 Hned na to přiměl své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup.
46 Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil.
47 A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi.
48 Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich.
49 Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak;
50 všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!"
51 Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem.
52 Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl byla zatvrzelá.
53 Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.
54 Jakmile vystoupili z lodi, hned ho lidé poznali,
55 zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, kde slyšeli, že jest.
56 A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.
1 Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním.
2 Když přišla sobota, počal učit v synagóg. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: "Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama!
3 Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?" A byl jim kamenem úrazu.
4 Tu jim Ježíš řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě."
5 A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.
6 A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.
7 Zavolal svých dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.
8 Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;
9 aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.
10 A řekl jim: "Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete.
11 A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach svých nohou na svědectví proti nim."
12 I vyšli a volali k pokání;
13 vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
14 Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly."
15 Jiní pak říkali: "Je to Eliáš!" A zase jiní: "Je to prorok - jeden z proroků."
16 Když to Herodes uslyšel, řekl: "To vstal Jan, kterého jsem dal stít."
17 Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu.
18 Jan totiž říkal Herodovi: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!"
19 Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.
20 Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.
21 Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.
22 Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se králi Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: "Požádej mě oč chceš, a já ti to dám."
23 Zavázal se jí přísahou: "O cokoli požádáš, dám tobě, až do polovice mého království."
24 Ona vyšla a zeptala se matky: "Oč mám požádat?" Ta odpověděla: "O hlavu Jana Křtitele."
25 Spěchala ihned dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: "Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele."
26 Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.
27 I poslal hned kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho v žaláři
28 a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.
29 Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a uložili je do hrobu.
30 Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.
31 Řekl jim: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.
32 Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.
33 Mnozí spatřili, jak odjíždějí a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.
34 Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.
35 Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a čas už pokročil.
36 Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic koupit něco k jídlu."
37 Odpověděl jim: "Dejte vy jim jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?"
38 Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když to zjistili, řekli: "Pět, a dvě ryby."
39 Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník.
40 I rozložili se oddíl za oddílem stokrát po padesáti.
41 Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, dobrořečil, lámal chleby a dával učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem.
42 A jedli všichni a nasytili se.
43 A ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb.
44 Těch pak, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.
45 Hned na to přiměl své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup.
46 Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil.
47 A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi.
48 Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich.
49 Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak;
50 všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!"
51 Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem.
52 Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl byla zatvrzelá.
53 Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.
54 Jakmile vystoupili z lodi, hned ho lidé poznali,
55 zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, kde slyšeli, že jest.
56 A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.
pondělí 27. března 2017
Co měl Jan Hus na srdci
Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie... (Výklad viery 1412)
Přátelé, Ježíš mluvil na téma pravdy mockrát. Řekl, že přišel, aby vydal pravdu o Bohu. Také o sobě řekl, že On je ta pravda, cesta a život. Otázku pravdy a nepravdy řešíme skoro každý den. V okamžiku, kdy nás začne něco trápit, hledáme funkční návod, jak na trápení či bolest vyzrát, čili hledáme pravdu o nemoci. Ale co pravda o stavu naší duše? Bible říká, že Bůh chce zachránit naši smrtelně nemocnou duši Ježíšovou oběti na kříži. Řada je na nás - od nás očekává zájem, jejímž následkem je víra v JK, tato získáná víra nám přinese podle Bible spravedlnost před Bohem. V Evangeliu Jan v 11. kap. je pěkná část:
Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
Co my? Je těžké tomu uvěřit? Bible říká, že víru můžeme získat ze slyšení evangelia, prakticky si myslím, že pokud kdokoliv začne studovat Nový zákon s určitým respektem vůči Bohu (mohla by to být pravda), dostane od Boha nejvzácnější dar - VÍRU v JK, jenž přináší život s Bohem i za hranicemi naší pozemské smrti.
neděle 26. března 2017
Bůh nás zachrání jenom tehdy, když budeme mít víru v JK, proto čteme Evangelium
Marek 5
1 Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.
2 Sotva vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk nečistého ducha.
3 Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy.
4 Často totiž byl už spoután okovy a řetězy, ale řetězy se sebe strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.
5 A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.
6 Když spatřil z dálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem
7 a hrozně křičel: "Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!"
8 Ježíš mu totiž řekl: "Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!"
9 A zeptal se ho: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Mé jméno je `legie´, poněvadž je nás mnoho."
10 A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.
11 Páslo se tam na svahu hory velké stádo vepřů.
12 I prosili ho ti zlí duchové: "Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!"
13 On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů. Stádo pak - bylo jich na dva tisíce - hnalo se střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo.
14 Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo.
15 Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.
16 Ti, kteří to viděli, vyprávěli o posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo.
17 Tu počali Ježíše prosit, aby odešel z jejich končin.
18 Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl s ním.
19 Ale nedovolil mu to a řekl: "Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval."
20 Tehdy odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.
21 Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu, shromáždil se k němu veliký zástup, když byl ještě na břehu moře.
22 Tu přišel k němu jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám
23 a úpěnlivě ho prosil: "Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!"
24 Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.
25 A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení.
26 Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.
27 Když zaslechla o Ježíšovi, přišla ze zadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.
28 Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu vysvobozena!"
29 A rázem přestalo jí krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.
30 Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: "Kdo se to dotkl mého šatu?"
31 Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: `Kdo se mne to dotkl´?"
32 I rozhlížel se, aby našel tu, která to učinila.
33 Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla celou pravdu.
34 A on jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!"
35 Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: "Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ mistra?"
36 Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!"
37 A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.
38 Když přišli do domu představeného synagógy, spatřili velký rozruch, pláč a kvílení.
39 Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí."
40 Oni se mu posmívali. On však všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vystoupil tam, kde dítě leželo.
41 Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum," což znamená: "Děvče, pravím ti, vstaň!"
42 Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.
43 Přísně jim nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.
1 Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.
2 Sotva vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk nečistého ducha.
3 Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy.
4 Často totiž byl už spoután okovy a řetězy, ale řetězy se sebe strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.
5 A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.
6 Když spatřil z dálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem
7 a hrozně křičel: "Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!"
8 Ježíš mu totiž řekl: "Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!"
9 A zeptal se ho: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Mé jméno je `legie´, poněvadž je nás mnoho."
10 A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.
11 Páslo se tam na svahu hory velké stádo vepřů.
12 I prosili ho ti zlí duchové: "Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!"
13 On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů. Stádo pak - bylo jich na dva tisíce - hnalo se střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo.
14 Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo.
15 Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.
16 Ti, kteří to viděli, vyprávěli o posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo.
17 Tu počali Ježíše prosit, aby odešel z jejich končin.
18 Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl s ním.
19 Ale nedovolil mu to a řekl: "Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval."
20 Tehdy odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.
21 Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu, shromáždil se k němu veliký zástup, když byl ještě na břehu moře.
22 Tu přišel k němu jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám
23 a úpěnlivě ho prosil: "Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!"
24 Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.
25 A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení.
26 Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.
27 Když zaslechla o Ježíšovi, přišla ze zadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.
28 Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu vysvobozena!"
29 A rázem přestalo jí krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.
30 Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: "Kdo se to dotkl mého šatu?"
31 Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: `Kdo se mne to dotkl´?"
32 I rozhlížel se, aby našel tu, která to učinila.
33 Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla celou pravdu.
34 A on jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!"
35 Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: "Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ mistra?"
36 Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!"
37 A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.
38 Když přišli do domu představeného synagógy, spatřili velký rozruch, pláč a kvílení.
39 Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí."
40 Oni se mu posmívali. On však všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vystoupil tam, kde dítě leželo.
41 Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum," což znamená: "Děvče, pravím ti, vstaň!"
42 Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.
43 Přísně jim nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.
sobota 25. března 2017
Dobře investovat svůj čas
Přátelé, vyprávěl mi můj 70letý soused ze Slovenska, že když dokončil základku, otec mu doporučil, ať se vyučí
mlynářem. Po 3 třech letech pilného studia a výcviku na učňovské škole s papírem v kapse soused J zjistil,
že všechny mlýny v republice byly zrušeny před pár týdny a nový systém mletí mouky se dostal někde jinde.
Papír a jeho dovednosti mu byly k ničemu. Už se vám někdy něco podobného stalo?
Možná jsme zrovna ve fází, kdy naše snažení za nějaké čas
vyjde nazmar. Jsme si jistí, že investujeme náš čas a naše peníze správným směrem?
Někdy můžeme dokonce investovat čas tak špatně, že za nějaký čas nám vznikne škoda.
Pilné studium evangelia tj. Bible - části Nový zákon nám může přinést skutečně setkání s Bohem a Boží záchranu
od následků naší blbosti (biblicky naší hříšnosti či špatnosti).
Bůh je, mnozí se s ním setkali, Ježíš vydal mnohá věrohodná svědectví o svém Otci - Bohu. Ten nám něco sděluje
a nabízí. Za nezájem budeme muset podle Bible přinést velkou daň, tím je cesta široká, jenž končí
dříve nebo později ztrátou veškeré naděje, že by to mohlo být jednou lepší nehledě na smrt. Klíčové
slovo od Boha, které dal apoštolu Janovi na srdce, je tato věta:
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
pátek 24. března 2017
Pokračujeme, Marek 4 (Ježíš vyučuje)
Marek 4
1 Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.
2 Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:
3 "Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat.
4 Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.
5 Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.
6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
7 Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
8 A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný."
9 A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"
10 A když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, co znamenají podobenství.
11 I řekl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích,
12 aby `hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno´."
13 Řekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?
14 Rozsévač rozsívá slovo.
15 Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté.
16 A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.
17 Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.
18 U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,
19 ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.
20 Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou."
21 A řekl jim: "Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?
22 Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.
23 Kdo má uši k slyšení, slyš!"
24 Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno, a ještě přidáno.
25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to co má."
26 Dále řekl: "S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;
27 ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
28 Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
29 A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň."
30 Také řekl: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
31 Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi;
32 ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu."
33 V mnoha takových podobenstvích mluvil jim slovo tak, jak mohli slyšet.
34 Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům vykládal.
35 Téhož dne večer jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu!"
36 I opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.
37 Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.
38 On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?"
39 Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni a utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho.
40 A řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?"
41 Zděsili se velikou bázní a říkali jeden druhému: "Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?"
1 Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.
2 Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:
3 "Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat.
4 Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.
5 Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.
6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
7 Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
8 A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný."
9 A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"
10 A když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, co znamenají podobenství.
11 I řekl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích,
12 aby `hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno´."
13 Řekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?
14 Rozsévač rozsívá slovo.
15 Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté.
16 A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.
17 Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.
18 U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,
19 ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.
20 Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou."
21 A řekl jim: "Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?
22 Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.
23 Kdo má uši k slyšení, slyš!"
24 Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno, a ještě přidáno.
25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to co má."
26 Dále řekl: "S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;
27 ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
28 Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
29 A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň."
30 Také řekl: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
31 Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi;
32 ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu."
33 V mnoha takových podobenstvích mluvil jim slovo tak, jak mohli slyšet.
34 Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům vykládal.
35 Téhož dne večer jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu!"
36 I opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.
37 Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.
38 On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?"
39 Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni a utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho.
40 A řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?"
41 Zděsili se velikou bázní a říkali jeden druhému: "Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?"
čtvrtek 23. března 2017
pondělí 20. března 2017
Klíčové slovo života, 1. Tesal., 5. kap.
9 Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista.
10 On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním.
Marek, 3. kap.
Marek 3
1 Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou.
2 Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali.
3 On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: "Vstaň a pojď doprostřed!"
4 Pak se jich zeptal: "Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?" Ale oni mlčeli.
5 Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: "Zvedni ruku!" Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá.
6 Když farizeové vyšli ven, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí.
7 Ježíš se se svými učedníky uchýlil k moři. Šlo za ním množství lidí z Galileje; ale i z Judska,
8 Jeruzaléma, Idumeje, ze Zajordání a z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu veliké množství, když slyšeli, co všechno činí.
9 Požádal učedníky, ať pro něho připraví loď, aby se zástup na něho netlačil.
10 Mnohé totiž uzdravil, proto se ti, kdo trpěli chorobami, tlačili k němu, aby se ho dotkli.
11 A nečistí duchové, jakmile ho viděli, padali před ním na zem a křičeli: "Ty jsi Syn Boží!"
12 On však jim přísně nakazoval, aby ho neprozrazovali.
13 Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu.
14 Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat
15 a aby měli moc vymítat zlé duchy.
16 Ustanovil těchto dvanáct: Petra - toto jméno dal Šimonovi -
17 Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená `synové hromu´,
18 Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského
19 a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil.
20 Vešel do domu a opět shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst.
21 Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl.
22 Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: "Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony."
23 Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana?
24 Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát.
25 Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát.
26 A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát a je s ním konec.
27 Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům.
28 Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání.
29 Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem."
30 Toto pravil, protože řekli: "Má nečistého ducha."
31 Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel.
32 Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě."
33 Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?"
34 Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři!
35 Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka."
1 Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou.
2 Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali.
3 On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: "Vstaň a pojď doprostřed!"
4 Pak se jich zeptal: "Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?" Ale oni mlčeli.
5 Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: "Zvedni ruku!" Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá.
6 Když farizeové vyšli ven, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí.
7 Ježíš se se svými učedníky uchýlil k moři. Šlo za ním množství lidí z Galileje; ale i z Judska,
8 Jeruzaléma, Idumeje, ze Zajordání a z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu veliké množství, když slyšeli, co všechno činí.
9 Požádal učedníky, ať pro něho připraví loď, aby se zástup na něho netlačil.
10 Mnohé totiž uzdravil, proto se ti, kdo trpěli chorobami, tlačili k němu, aby se ho dotkli.
11 A nečistí duchové, jakmile ho viděli, padali před ním na zem a křičeli: "Ty jsi Syn Boží!"
12 On však jim přísně nakazoval, aby ho neprozrazovali.
13 Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu.
14 Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat
15 a aby měli moc vymítat zlé duchy.
16 Ustanovil těchto dvanáct: Petra - toto jméno dal Šimonovi -
17 Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená `synové hromu´,
18 Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského
19 a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil.
20 Vešel do domu a opět shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst.
21 Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl.
22 Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: "Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony."
23 Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana?
24 Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát.
25 Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát.
26 A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát a je s ním konec.
27 Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům.
28 Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání.
29 Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem."
30 Toto pravil, protože řekli: "Má nečistého ducha."
31 Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel.
32 Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě."
33 Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?"
34 Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři!
35 Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka."
neděle 19. března 2017
pátek 17. března 2017
Klíčové
Přátelé, občas je dobré si připomenout to hlavní biblické poselství: "Ježíš Kristus přišel na svět, aby
na kříži zachránil či zaplatil za hříšníka svým životem". Může to být i za tebe, pokud...
Bible říká, že kdo vzývá jméno Pána JK, bude zachráněn. Vírou v JK můžeme získat
obrovský poklad. Pokud je to pravda, není čas o tento poklad zabojovat? Jak? Získej víru čtením Nového zákona.
Apoštol Pavel řekl, že víru v JK, jenž člověku přináší svobodu, lze získat slyšením Evangelia.
Zrovna můžeš začít číst třeba
Markovo, první dvě kapitoly již zveřejněny na těchto stránkách.
Markovo evangelium, 2. kap.
Marek 2
1 Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma.
2 Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim.
3 Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli.
4 Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel.
5 Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy."
6 Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali:
7 "Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?"
8 Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: "Jak to, že tak uvažujete?
9 Je snadnější říci ochrnutému: `Odpouštějí se ti hříchy,´ anebo říci: `Vstaň, vezmi své lože a choď?´
10 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - řekne ochrnutému:
11 "Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!"
12 On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli."
13 Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil.
14 A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou." On vstal a šel za ním.
15 Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kteří ho následovali.
16 Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?"
17 Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."
18 Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: "Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?"
19 Ježíš jim řekl: "Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit.
20 Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit.
21 Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší.
22 A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy a měchy i víno přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!"
23 Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů.
24 Farizeové mu řekli: "Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!"
25 Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním?
26 Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?"
27 A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
28 Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou."
1 Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma.
2 Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim.
3 Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli.
4 Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel.
5 Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy."
6 Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali:
7 "Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?"
8 Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: "Jak to, že tak uvažujete?
9 Je snadnější říci ochrnutému: `Odpouštějí se ti hříchy,´ anebo říci: `Vstaň, vezmi své lože a choď?´
10 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - řekne ochrnutému:
11 "Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!"
12 On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli."
13 Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil.
14 A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou." On vstal a šel za ním.
15 Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kteří ho následovali.
16 Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?"
17 Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."
18 Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: "Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?"
19 Ježíš jim řekl: "Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit.
20 Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit.
21 Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší.
22 A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy a měchy i víno přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!"
23 Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů.
24 Farizeové mu řekli: "Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!"
25 Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním?
26 Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?"
27 A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
28 Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou."
pondělí 13. března 2017
Bible, Markovo evangelium, 1. kap
Marek 1
1 Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího.
2 Je psáno u proroka Izaiáše: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, by ti připravil cestu.
3 Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!´
4 To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů."
5 Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu.
6 Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel.
7 A kázal: "Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi.
8 Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.
9 V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn.
10 V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj.
11 A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."
12 A hned ho Duch vyvedl na poušť.
13 Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali.
14 Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium.
15 Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu."
16 Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.
17 Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí."
18 Ihned opustili sítě a šli za ním.
19 O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě.
20 Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.
21 Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil.
22 I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.
23 V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl:
24 "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží."
25 Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!"
26 Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel.
27 Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho."
28 A pověst o něm se rychle rozšířila po celé galilejské krajině.
29 Když vyšel ze synagógy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova.
30 Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli.
31 Přistoupil k ní, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala.
32 Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé.
33 Celé město se shromáždilo u dveří.
34 I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal. A nedovoloval zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.
35 Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil.
36 Šimon a jeho druhové se pustili za ním.
37 Když ho nalezli, řekli: "Všichni tě hledají."
38 Řekne jim: "Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, nebo proto jsem vyšel."
39 A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy.
40 Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: "Chceš-li, můžeš mě očistit."
41 Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist."
42 A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn.
43 Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč
44 a nařídil mu: "Ne, abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví."
45 On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstal venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad.
1 Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího.
2 Je psáno u proroka Izaiáše: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, by ti připravil cestu.
3 Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!´
4 To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů."
5 Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu.
6 Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel.
7 A kázal: "Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi.
8 Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.
9 V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn.
10 V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj.
11 A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."
12 A hned ho Duch vyvedl na poušť.
13 Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali.
14 Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium.
15 Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu."
16 Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.
17 Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí."
18 Ihned opustili sítě a šli za ním.
19 O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě.
20 Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.
21 Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil.
22 I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.
23 V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl:
24 "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží."
25 Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!"
26 Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel.
27 Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho."
28 A pověst o něm se rychle rozšířila po celé galilejské krajině.
29 Když vyšel ze synagógy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova.
30 Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli.
31 Přistoupil k ní, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala.
32 Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé.
33 Celé město se shromáždilo u dveří.
34 I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal. A nedovoloval zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.
35 Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil.
36 Šimon a jeho druhové se pustili za ním.
37 Když ho nalezli, řekli: "Všichni tě hledají."
38 Řekne jim: "Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, nebo proto jsem vyšel."
39 A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy.
40 Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: "Chceš-li, můžeš mě očistit."
41 Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist."
42 A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn.
43 Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč
44 a nařídil mu: "Ne, abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví."
45 On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstal venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad.
pondělí 6. března 2017
Usilujeme o?
Přátelé, všichni o něco usilujeme. Možná všichni ne. Občas se k nám v životě nedostane ta správná nabídka,
a pak neusilujeme. Netušíme, co bychom mohli získat. Někdy se nám cena za usilování zdá nepřiměřená a pak ztrácíme zájem.
Bůh nám skrze Bibli nabízí obrovský poklad. Něco nás to ale stojí. Pokladem je, že se s Ním můžeme setkat a setkávat.
Než začneme prohlašovat, že to není možné, zkusme navázat ten zvláštní kontakt 3. druhu. Možná,
že k tomu stačí méně, než když se chceme občas seznámit
s cizí osobou. Jak na to? Zkuste volat k Bohu, aby se vám dal poznat! Čím hlasitěji, tím lépe. Čím upřímněji, tím lépe.
Čím pokořeněji, tím lépe. Věřím tomu, že Bůh má zalíbení v tom, když my jako lidé se chceme s ním setkávat a být Mu
nablízku. Tak do toho.
středa 1. března 2017
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)