Přátelé, představte si, že pod vánočním stromkem najdete dárek, rozbalíte ho a ejhle, ať zkoumáte, jak zkoumáte, nemáte šanci přijít na to, k čemu daná věc vlastně je. "Kdopak by to mohl vědět?" "Určitě někdo, kdo to vymyslel a postavil," řeknete si a hledáte k tomu nějaký manuál, který výrobce k výrobku snad přiložil.
Občas slyším zajímavé diskuse o smyslu lidského života. K jakému účelu je vlastně člověk? Co má dělat, aby to bylo správné? Jaký je smysl našeho života?
Představte si situaci, pod stromkem najdete vrtulníček na dálkové ovládání a jelikož to vidíte poprvé v životě a neznáte záměr toho, kdo to vymyslel, zapíchnete doličnou věc jako ozdobu do svátečního dortu.
Takhle nějak se často chováme k vlastnímu životu. Hospodin vymyslel člověka k určitému účelu. Účel nás nezajímá, jsme přece z opic a neživá hmota obživla samo jenom tak. Hospodin nám zanechal své Boží slovo, tam máme všechno a hlavně tam máme odpověď na otázku "K čemu Bůh vymyslel člověka". Jako lidi máme jednu výsadu, můžeme poznání a hledání odpovědí říci NE. Pokud takhle myslíme, s největší pravděpodobností bude náš život jako ten vrtulníček zapíchnutý v dortu, sice se nám možná bude dařit a já nevím co ještě, ale nebudeme létat, v cukrové pomazánce to jde totiž velmi ztuha.
Žádné komentáře:
Okomentovat