Přátelé, jsou některé věci, které je dobré vědět, jiná věc je, zdali předmět vědění je pravdivý či nikoliv. I když některá historická fakta se dají ověřit z různých jiných zdrojů, stejně bude vždycky existovat určitá skupina lidí, která tomu nebude věřit a nebude chtít vědět, jak to vlastně bylo. O tom, jaké tragické následky taková vzpoura přináší, nechci zde rozebírat. Na Velký Pátek si věřící připomínají dobrovolnou smrt Ježíše, inkarnovaného Boha, za lidské hříchy. Tato oběť má však na naší straně jednu podmínku, musíme tomu uvěřit, že On za nás prolil krev, abychom zachránili naši dušičku pro věčnost. Toto je klíčová otázka lidské budoucnosti, ale je jasné, že když se člověk rozhodne, že tomu neuvěří a nechce pravdu poznat, je to velmi těžké.
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat