Kdysi jsem slyšel vyprávět příběh, možná to by vtip, jak chlapi hráli v kostele karty. Poté, co to farář zjistil, nechal je nastoupit do řady a důrazně je vyzval: "Kdo opravdu chce do nebe, ať udělá jeden krok vpřed!" Všichni vykročili až na jednoho. Farář k němu: "Co ty, hříšníku, ty nechceš do nebe?" Hříšník na to: "A to jdeme jako dneska?"
Přátelé, vzpomněl jsem si na to, když jsem slyšel povídání o tom, že člověk občas zapomíná na určitě věci, které za nějaký čas naprosto vymaže z hlavy a za nějaký další čas je konfrontován s drsnou realitou. Bible nás nabádá, abychom nezapomněli na vlastní smrt. Pokud ji totiž nevymažeme z hlavy, žijeme tak, abychom na konci obstáli. Čeká nás totiž něco jako "dlužníku, zaplať účty". Máme šanci obstát před klíčovým okamžikem popisovaným v Bibli a tím je Boží spravedlivý soud. Chtěli byste obstát? Čtěte Bibli, máme tam "předměty", ze kterých budeme skládat zkoušku.
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat