Kdysi jsem slyšel vyprávět příběh, možná to by vtip, jak chlapi hráli v kostele karty. Poté, co to farář zjistil, nechal je nastoupit do řady a důrazně je vyzval: "Kdo opravdu chce do nebe, ať udělá jeden krok vpřed!" Všichni vykročili až na jednoho. Farář k němu: "Co ty, hříšníku, ty nechceš do nebe?" Hříšník na to: "A to jdeme jako dneska?"
Přátelé, vzpomněl jsem si na to, když jsem slyšel povídání o tom, že člověk občas zapomíná na určitě věci, které za nějaký čas naprosto vymaže z hlavy a za nějaký další čas je konfrontován s drsnou realitou. Bible nás nabádá, abychom nezapomněli na vlastní smrt. Pokud ji totiž nevymažeme z hlavy, žijeme tak, abychom na konci obstáli. Čeká nás totiž něco jako "dlužníku, zaplať účty". Máme šanci obstát před klíčovým okamžikem popisovaným v Bibli a tím je Boží spravedlivý soud. Chtěli byste obstát? Čtěte Bibli, máme tam "předměty", ze kterých budeme skládat zkoušku.
Přátelé, asi máme každý svou vlastní představu, na které "karty" bychom měli v životě vsadit, abychom jednou nemuseli plakat. Možná se nám někdy snažili poradit lidé kolem, občas každý něco jiného. Kdyby měl pro vás tip samotný Stvořitel Vesmíru, poslechli byste ho? Ježíš má pro nás radu, viz Matoušovo evangelium: A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je (říká Ježíš), bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký. Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; 29 neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci. Nějaký závěr pro nás: Je dobré brát vážně existenci Boha a seznámit se...
Komentáře
Okomentovat