Přátelé, často dostávám tento dotaz a když odpovím kladně, druhá strana z toho udělá závěr, že je to v pořádku. Někdy to může být OK, jindy nikoliv. Kdykoliv se nějak máme, nikdy bychom neměli zapomenout, že co dnes sadíme, to budeme "zítra" sklízet. Při nicnedělání můžeme pociťovat úžasné dobro, ale když to přeženeme, může za nějaký čas z toho vzejít zoufalství. Platí totiž, že bez práce nejsou koláče. S tím souvisí vědění. Občas moc pracujeme a nevíme, které aktivity nám přinesou plusové hodnoty a které záporné. K tomu potřebujeme moudrost, jenž je zjevena v Bibli. Můžeme pracovat, co nám síly a inteligence bude stačit, ale pokud neznáme podstatu života a žijeme v sebeklamu, že Bůh není a že vše jednou dobře skončí, budeme zítra nepříjemně překvapení. Proto asi Jan Hus nabádal český národ, abychom hledali a milovali pravdu o nás a o Bohu. Sebeklam, že věci se mají takhle a přitom se mají jinak, nás bude jednou stát velké nepříjemné překvapení.
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat