17 - pokračujeme

Přátelé, pokračujeme. Mám na srdci mnohé věci a souvisí to s tím, co dnes prožívá možná celý svět. Někdy se kolem nás dějí podivné věci, občas tomu porozumíme a pak jsme problém schopní vyřešit, někdy je věc moc složitá a pak náprava je v nedohlednu. Přemýšlel jsem hodně o tom, zdali má v tom, co se dnes děje, ruce Pán Bůh či nikoliv. Slyšel jsem od věřících mnoho pohledů a často velmi rozporuplných. Jak Bůh jednal a jedná s národy? Potřebujeme se dobře seznámit s celou Biblí. Zajímavé je to, že pravděpodobně všechny krize a katastrofy měly podobný scénář: Národ či skupina začala převracet dobro ve zlo a když zlo dosáhlo určité limitní hodnoty, Bůh uvolnil ruce "zlu". Lid činil pokání a nápravu a katastrofy se zastavily. Myslím, že se nacházíme v podobné situaci. Pokud nedojde k "procitnutí", pokání a změně myšlení či postoji k otázkám, co je dobré a co je špatné, nepohneme se to k lepšímu. Tím kritériem je samozřejmě Boží pohled na to, co je dobré a co není. Boží pohled máme zjevený v Bibli. Jak můžeme však změnit svoje smýšlení, když Bibli nezná většina lidí a ze zla si hlasováním uděláme dobro? Hodně silný příběh je v knize Daniel, přemýšlejte o tom prosím. Přemýšlejme také o tom, jakým způsobem Bůh mluví k lidem dnes. Určitě v Bibli máme jeho slovo, promluvil skrze Ježíše a své proroky.
Má Bůh v dnešní době své proroky? Určitě ano. Potřebujeme do dnešních časů proroky jako byl Daniel. Tak jestli máte čas a chuť, přečtěte si tento neskutečný příběh:

Mene tekel

5 Král Belšasar jednou vystrojil velikou hostinu pro tisíc svých velmožů a v jejich společnosti popíjel víno. 2 Napit tím vínem pak Belšasar poručil, ať přinesou zlaté a stříbrné nádoby, které jeho otec Nabukadnezar odnesl z jeruzalémského chrámu: „Král z nich bude pít se svými velmoži, manželkami a konkubínami!“ 3 A tak přinesli ty zlaté nádoby odnesené z Božího chrámu v Jeruzalémě a král se svými velmoži, manželkami a konkubínami z nich pil. 4 Popíjeli víno a oslavovali bohy ze zlata a stříbra, z bronzu a železa, ze dřeva i kamene.

5 Vtom se přímo před svícnem objevily prsty lidské ruky a začaly psát na omítku královského paláce. Když král spatřil tu píšící ruku, 6 zbledl hrůzou. Kolena se mu roztřásla, že se sotva držel na nohou.

7 Vykřikl, ať přivedou kouzelníky, mágy a jasnovidce. Potom těm babylonským mudrcům řekl: „Kdokoli ten nápis přečte a vyloží mi ho, bude oblečen purpurem, na krk dostane zlatý řetěz a stane se třetím nejmocnějším v království!“ [c]

8 Všichni královští mudrci tedy předstupovali, ale nedovedli králi ten nápis přečíst ani vyložit. 9 To krále Belšasara vyděsilo ještě víc a byl čím dál bledší. I jeho velmoži byli zděšení.

10 Když královna matka uslyšela hlasy krále a velmožů, vešla do hodovní síně. „Ať žiješ, králi, navěky!“ řekla. „Neděs se tolik a nebuď bledý. 11 Máš ve svém království muže, v němž přebývá duch svatých bohů. Ten za dnů tvého otce prokázal jasnozřivost, důvtip a moudrost, jakou mívají bohové. Král Nabukadnezar, tvůj otec, jej proto ustanovil nejvyšším z věštců, kouzelníků, mágů a jasnovidců. 12 Daniel, jemuž král dal jméno Baltazar, totiž prokázal vzácného ducha, rozumnost a důvtip ve vykládání snů, odhalování tajemství a řešení záhad. Nech proto zavolat Daniela – on ti ten nápis vyloží.“

13 A tak Daniela přivedli před krále. „Ty jsi ten Daniel z židovských vyhnanců, které můj královský otec přivedl z Judska?“ zeptal se ho král. 14 „Slyšel jsem, že je v tobě duch bohů a že jsi prokázal jasnozřivost, důvtip a vzácnou moudrost. 15 Před chvílí ke mně přivedli mudrce a kouzelníky, aby mi přečetli a vyložili tento nápis, ale vůbec to nedokázali. 16 O tobě jsem ale slyšel, že dovedeš vykládat smysl a řešit záhady. Nuže, dokážeš-li ten nápis přečíst a vyložit, budeš oblečen purpurem, na krk dostaneš zlatý řetěz a staneš se třetím nejmocnějším v království.“

17 Daniel na to králi odpověděl: „Nech si své dary. Odměnit můžeš někoho jiného. Ten nápis ale králi přečtu a jeho smysl vyložím.

18 Slyš, králi! Nejvyšší Bůh dal tvému otci Nabukadnezarovi království, velikost, slávu a velebnost. 19 Pro tu velikost, kterou ho obdařil, jej s bázní a chvěním ctili lidé všech národů a jazyků. Koho chtěl, zabil, a koho chtěl, ušetřil. Koho chtěl, povýšil, a koho chtěl, ponížil. 20 Když ale zpyšněl v srdci a zatvrdil se v nadutosti, byl ze svého královského trůnu sesazen a o svou slávu připraven. 21 Byl odehnán pryč od lidí a dostal rozum zvířecí. Žil mezi divokými osly, jedl trávu jako býk a tělo měl mokré od rosy, než poznal, že nad lidským královstvím vládne Bůh Nejvyšší a koho chce, nad ním může postavit.

22 Ale ty, jeho syn [d] Belšasar, ses v srdci nepokořil, přestože jsi to všechno věděl. 23 Naopak ses pozvedl proti Pánu nebes. Nechal sis přinést nádoby z jeho chrámu a popíjel jsi z nich se svými velmoži, manželkami a konkubínami. Oslavoval jsi bohy ze stříbra, zlata, bronzu, železa, dřeva i kamene, kteří nevidí, neslyší ani nic nevědí – ale Bohu, který má v moci každý tvůj dech a každý tvůj krok, jemu jsi slávu nevzdal! 24 To proto poslal onu ruku, která napsala ten nápis.

25 Ten nápis zní takto:

MENE MENE TEKEL UFARSIN.

26 Smysl těch slov je následující:

Mene – Bůh tvé kralování ‚sečetl‘ a podtrhl.

27 Tekel – byl jsi ‚zvážen‘ na vahách a shledán příliš lehkým.

28 Peres [e] – tvé království je ‚rozpolceno‘ a dáno Médům a Peršanům!“

29 Belšasar hned na to přikázal, ať Daniela obléknou purpurem, na krk mu dají zlatý řetěz a prohlásí ho třetím nejmocnějším v království. 30 Ještě té noci pak byl babylonský král Belšasar zabit. [f]