Stavíme dům nebo jsme na cestě?

Přátelé, před nějakým časem jsem slyšel, že život se dá přirovnat k cestě. Jdeme po určitě cestě a každá má před námi jiná "mezipřistání" a nakonec různé cíle. Mně se více líbí přirovnání, že náš život jako jako stavění domu. Každý staví trochu jinak a ne každý respektuje obecné zásady pro postavení funkčního domu. Někteří zapomenou na cement, jiní nepoužijí správné cihly, jiní ignorují pořádné základy atd. Domek bez cementu či malty může po nějaký čas pěkně růst, avšak jenom dočasu. Stavač položí x-tou cihlu a celá chalupa se sesype. Znáte takové životní příběhy kolem? Já jsem jich už pár viděl či slyšel, dokonce dnes jsem šel kolem ruiny domku, jejichž obyvatele jsem hodně roku znal. Nejenom domek zůstal hromadou sutin, ale i té rodiny. Bible říká, že kde Hospodin nestaví, marně se namáhá stavitel. Co tím chtěl autor říci? Bez Boha a někdy i dokonce s Bohem si občas myslíme, že "stavíme" dobře, ale čas nám ukáže, že jsme byli mimo. Má to řešení? Můžeme své životy stavět tak, abychom jednou nepadli do hlubin beznaděje? Určitě ano, prorok Amos nám radí, že pokud se dotazujeme Hospodina, budeme žít. Takže bychom měli začínat den modlitbou "Bože, ukazuj mi tvoji cestu a dej mi sílu jít po ní." Co však dělat v případě, se nám domek složí? Bible říká, že On může vyřešit ty nejbezvýchodnější lidské bídy. Jak? Musíme jít před Bohem na kolena, přiznat před Bohem, že jsme šli moc špatným směrem a prosit Boha ve jménu Ježíše Krista o zázrak. Věřím, že pak se Bůh smiluje a dá nám novou šanci. Ježíš Kristus přišel, aby zachránil hříšníky, pokud k němu začneme volat, dá nám zcela jistě novou příležitost.