Marek 12
1 Začal k nim mluvit v podobenstvích: "Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.
2 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice.
3 Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou.
4 Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a zneuctili.
5 Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili.
6 Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: `Na mého syna budou mít přece ohled.´
7 Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: `To je dědic. Pojďme a zabijme ho a dědictví bude naše!´
8 A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.
9 Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným.
10 Nečetli jste v Písmu slovo: `Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;
11 Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích´?"
12 Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.
13 Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
14 Ti šli a řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?"
15 On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: "Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!"
16 Když mu jej podali, zeptal se jich: "Čí je tento obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
17 Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu." Velice se nad tím podivili.
18 A přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:
19 "Mistře, Mojžíš nám ustanovil: `Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.´
20 Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka.
21 Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí.
22 A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena.
23 Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku."
24 Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží!
25 Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
26 A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: `Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův´?
27 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!"
28 Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
29 Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
30 miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´
31 Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není."
32 I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
33 a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary."
34 Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.
35 Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: "Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův?
36 Sám David řekl v Duchu svatém: `Řekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.´
37 Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?" Početný zástup mu rád naslouchal.
38 Když učil, řekl: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,
39 o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
40 Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."
41 Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.
42 Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.
43 Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.
44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa."
1 Začal k nim mluvit v podobenstvích: "Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.
2 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice.
3 Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou.
4 Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a zneuctili.
5 Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili.
6 Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: `Na mého syna budou mít přece ohled.´
7 Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: `To je dědic. Pojďme a zabijme ho a dědictví bude naše!´
8 A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.
9 Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným.
10 Nečetli jste v Písmu slovo: `Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;
11 Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích´?"
12 Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.
13 Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
14 Ti šli a řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?"
15 On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: "Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!"
16 Když mu jej podali, zeptal se jich: "Čí je tento obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
17 Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu." Velice se nad tím podivili.
18 A přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:
19 "Mistře, Mojžíš nám ustanovil: `Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.´
20 Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka.
21 Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí.
22 A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena.
23 Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku."
24 Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží!
25 Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
26 A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: `Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův´?
27 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!"
28 Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
29 Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
30 miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´
31 Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není."
32 I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
33 a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary."
34 Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.
35 Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: "Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův?
36 Sám David řekl v Duchu svatém: `Řekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.´
37 Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?" Početný zástup mu rád naslouchal.
38 Když učil, řekl: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,
39 o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
40 Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."
41 Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.
42 Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.
43 Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.
44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa."
Komentáře
Okomentovat