Mám souseda, jenž bydlí v 11. patře. Měli jsem jít někam. Počasí mezi deštěm a nedeštěm.
Chtěl vyhodnotit situaci venku. Podíval se dolů a viděl lidi. Bez deštníků. "Neberu ho, nikdo ho nemá", udělal závěr a vyrazil z domu. Po 100 metrech liják jako hrom. Řekl mi: "Podíval jsem z okna dolů na lidí, nikdo neměl deštník, tak jsem si ho nevzal a to byla moje klíčová chyba, neměl jsem na lidi dát."
Přátelé, proč ten příběh? Podle mého máme vždycky 2 možnosti: Buď se koukáme k zemi na lidi a děláme pak určitá rozhodnutí, nebo se koukáme k nebi a pak jsou rozhodnutí jiná. Kdyby se soused podíval k nebi na oblohu, asi by došel k jinému závěru. Jak se ale máme koukat k nebi v našich životech? Bible je tím oknem do nebe, zemské okolí nás často oklame a pak je z toho v tom lepším případě naše zmoknutí.
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat