Mám souseda, jenž bydlí v 11. patře. Měli jsem jít někam. Počasí mezi deštěm a nedeštěm.
Chtěl vyhodnotit situaci venku. Podíval se dolů a viděl lidi. Bez deštníků. "Neberu ho, nikdo ho nemá", udělal závěr a vyrazil z domu. Po 100 metrech liják jako hrom. Řekl mi: "Podíval jsem z okna dolů na lidí, nikdo neměl deštník, tak jsem si ho nevzal a to byla moje klíčová chyba, neměl jsem na lidi dát."
Přátelé, proč ten příběh? Podle mého máme vždycky 2 možnosti: Buď se koukáme k zemi na lidi a děláme pak určitá rozhodnutí, nebo se koukáme k nebi a pak jsou rozhodnutí jiná. Kdyby se soused podíval k nebi na oblohu, asi by došel k jinému závěru. Jak se ale máme koukat k nebi v našich životech? Bible je tím oknem do nebe, zemské okolí nás často oklame a pak je z toho v tom lepším případě naše zmoknutí.
Přátelé, asi máme každý svou vlastní představu, na které "karty" bychom měli v životě vsadit, abychom jednou nemuseli plakat. Možná se nám někdy snažili poradit lidé kolem, občas každý něco jiného. Kdyby měl pro vás tip samotný Stvořitel Vesmíru, poslechli byste ho? Ježíš má pro nás radu, viz Matoušovo evangelium: A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je (říká Ježíš), bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký. Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; 29 neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci. Nějaký závěr pro nás: Je dobré brát vážně existenci Boha a seznámit se...
Komentáře
Okomentovat