Naše realita?

Bylo, nebylo, zatoužilo jednou srdéčko jednoho človíčka po krásném nové autíčku. Dal dohromady odpovídající finanční částku a za nějaký čas autíčko stálo před domem. Dovezli mu ho tam prodejci. To bylo radosti. Nový majitel měl však jednu lidskou vlastnost - nechtěl se nikdy nikoho na nic zeptat či se nechat poučit, chtěl na všechno přijít sám. Bylo to pod jeho lidskou úroveň. Tím by jenom dokázal svoji hloupost a nevědomost. Byl to zkrátka pyšný a hloupý člověk. Bohužel nevěděl, že auto potřebuje benzín. Nikdo mu to neřekl. Nechtěl, aby mu to někdo řekl. Netušil, proč jeho auto jede jenom z kopečka a nikoliv do kopečka. Na kopeček to vždycky musel vytlačit. Za nějaký čas došel k závěru, že mít auto není žádné nebe na zemi ale spíše peklo na zemi. A pokud ten človíček neumřel, ještě dneska vytlačuje své autíčko do kopečka. Přátelé, líbila se vám pohádka? Je to ale podobenství o lidech, jenž z životě ignorují existenci Boha. Všude kolem vidí výsledky Boží myšlenky ale ... V potu tváře tlačí do kopečka svoje autíčko a říkají, jak ten život je těžký. Ano, je, ale bez Boha to opravdu nepůjde. Začněte k němu volat, určitě se nad vámi smiluje a nějak vás přesvědčí, že EXISTUJE, že nás má rád a že člověk není z opice ale je Jeho, Boží zhmotnělá myšlenka.