Matthew 17
1 Po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami.
2 A byl před nimi proměněn. Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo.
3 A hle, ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
4 Petr na to řekl Ježíšovi: "Pane, je pro nás dobré být zde. Chceš-li, udělám zde tři stánky, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
5 Když ještě mluvil, hle, zastínil je zářivý oblak, a hle, z oblaku se ozval hlas, který říkal: "Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení; toho poslouchejte."
6 Jak to učedníci uslyšeli, padli na tvář a velmi se báli.
7 Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte a nebojte se."
8 Pozvedli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše.
9 A když sestupovali z hory, Ježíš jim přikázal: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých."
10 Jeho učedníci se ho zeptali: "Jak to, že učitelé Písma říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?"
11 On odpověděl: "Eliáš opravdu přichází a bude všechno obnovovat.
12 Avšak pravím vám: Eliáš již přišel, a nepoznali ho, ale udělali s ním, co chtěli; tak i Syn člověka bude od nich trpět."
13 Tehdy učedníci pochopili, že jim to řekl o Janu Křtiteli.
14 Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a na kolenou mu
15 říkal: "Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a zle trpí; často totiž padá do ohně a často do vody.
16 A přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit."
17 Ježíš odpověděl: "Ach, pokolení nevěřící a zvrácené! Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám snášet? Přiveďte ho sem ke mně!"
18 Ježíš mu pohrozil a démon od něho vyšel; a od té hodiny byl chlapec uzdraven.
19 Potom, když byli sami, přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?"
20 On jim řekl: "Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: `Přejdi odtud tam´, a přejde; a nic vám nebude nemožné.
21 Tento rod nevychází jinak než v modlitbě a půstu."
22 Když se zdržovali v Galileji, řekl jim Ježíš: "Syn člověka má být vydán do rukou lidí;
23 zabijí ho, a třetího dne bude vzkříšen." Velice se zarmoutili.
24 Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí dvoudrachem a řekli: "Váš Učitel neplatí dvojdrachmu?"
25 Řekl: "Ale ano." Jakmile vešel do domu, Ježíš ho předešel otázkou: "Co myslíš, Šimone? Od koho vybírají králové země poplatky a daň? Od svých synů, nebo od cizích?"
26 Když Petr řekl: "Od cizích", pověděl mu Ježíš: "Synové jsou tedy svobodni.
27 Abychom je však nepohoršili, jdi k moři, hoď udici a vytáhni první rybu, která se vynoří. Až otevřeš její ústa, nalezneš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe."
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat