Co bychom se možná měli naučit nejen v ekonomice

Přátelé, občas sleduji zoufalé pokusy našich politiků změnit směr naší ekonomiky z cesty do beznaděje a hladomoru na cestu k prosperitě a blahobytu. Čím to je, že v okamžiku, kdy naši či evropští představitelé něco nového vymyslí, za nějaký čas dojdou k závěru (a my taktéž), že
1) očekávané výsledky se nedostavily,
2) "sice to funguje, ale neseje."

Ministr financí p. Kalousek to myslí určitě dobře - když je státní kasa prázdná či zadlužená, pak se bude vydávat méně a méně a méně. Má to svoji logiku. Jenomže, co budeme dělat, až se nebude vyrábět, protože jsme nebyli schopní nastavit funkční pravidla hry? Mimochodem práce je na světě dost, ale ještě více je asi hloupých a zkažených politiků, kteří nastavují takové páky, že výsledkem je ekonomická smrt.

Podle mého prvním krokem, jak by se Evropa a naše země mohla dostat z těchto sraček je, aby vedoucí představitelé předstoupili před své voliče a čestně řekli, že si opravdu neví rady, jak řešit velkou nezaměstnanost, jak řešit dluhy, jak řešit, jak řešit ...

Pokud totiž člověku nedojde, že neví, nikdy se nepohne z místa. Až to člověku dojde, pak může začít diskutovat s okolím a hledat nová řešení. Je za tím pokora, tj. schopnost přiznat sobě a okolí, že si s tím nevím rady, opakem je lidská hloupost.
Závěr: Vím, že nevím - toť podmínka pro začátek řešení problému. Pokud netušíme, že máme problém, pak máme velký problém - za tím je totiž lidská blbost.