02 - pokračujeme

Přátelé, posílám letošní druhý příspěvek - úvahu. Rád bych v letošním roce pravidelně jednou týdně něco napsal a vám poslal, protože jsem přesvědčen, že je to důležité pro mně i pro vás. Otázka víry je v životě klíčová, protože rozhoduje o tom, kde se octneme za nějaký čas. Občas něčemu věříme a za nějaký čas nás to zavede někam, kde jsme být nechtěli a opačně. Nějak to souvisí s tím, zdali známe pravdu. Pokud bychom dopředu věděli, jak dopadne příští týden sportka, asi bychom ve víře běželi a sportu napsali. Čemu věříme dnes? Kam nás to dovede? Pokusím se otevírat postupně Matoušovo evangelium. To nám něco nabízí. Věrohodnost je na téma někdy. Zatím se zkusíme seznamovat, jaké "zboží" nám to slovo nabízí, pokud tomu budeme věřit a půjdeme tou cestou.

V Matoušově e. ve 3. kapitole čteme:

Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti:
„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“
To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘
Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel.
Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu,
vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.
Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem?
Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání.
Nemyslete si, že můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.
Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.

Otázkou je, zdali je v textu vzkaz pro nás. Já tvrdím, že ano. Každý člověk si určitě nejednou v životě vyzkoušel, že co člověk zaseje, jednou sklidí. Jan Křtitel nabádá, aby člověk změnil směr života a volil cestu života a odvrátil se od cesty smrti. Může se stát, že jdeme cestou smrti ale jelikož se zatím nic neděje, věříme, že věc dopadne dobře. Nedopadne, funguje zákonitost příčin a následků. Je to klamání sama sebe a platí, že všeho dočasu. Přeji sobě a vám, abychom o tom přemýšleli a nechali si občas poradit třeba textem v Bibli.