Přeskočit na hlavní obsah

29. týden - pokračujeme, jsem plevel nebo pšenice

Přátelé, doufám, že máte pár chvilek na přečtení mé krátké biblické úvahy. Moc zajímavá část je v Matoušově evangeliu 13. kap., kde Ježíš rozděluje lidi na pšenici a plevel. Pšenice je k užitku, plevel pak ke spálení. Píše se tam:

Předložil jim (Ježíš) jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘ On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘ On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“

Trochu dále to pak vysvětluje:

Učedníci za ním přišli a řekli mu: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli!“ On jim odpověděl: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka (Ježíš) a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“

Jsi na straně spravedlivých? Zazáříš jednou jako světlo.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

22. týden - do čeho v životě investovat

Přátelé, asi máme každý svou vlastní představu, na které "karty" bychom měli v životě vsadit, abychom jednou nemuseli plakat. Možná se nám někdy snažili poradit lidé kolem, občas každý něco jiného. Kdyby měl pro vás tip samotný Stvořitel Vesmíru, poslechli byste ho? Ježíš má pro nás radu, viz Matoušovo evangelium: A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je (říká Ježíš), bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký. Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; 29 neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci. Nějaký závěr pro nás: Je dobré brát vážně existenci Boha a seznámit se...

O oběti aneb zaplať

Přátelé, když způsobíme někomu nějakou škodu, musíme to my nebo někdo za nás uhradit. Když si od někoho vypůjčíme peníze, musíme je my nebo někdo jiný vrátit věřiteli. Dluh nám může věřitel odpustit, ale škoda přijde na jeho vrub. Zaplatil to pak vlastně on. Nějak podobně je to s člověkem a hříchem. Za hřích je trest, proto Izraelci museli za své hříchy obětovat či platit životy zvířat. Pokud by to neučinili, museli by dotyční hříšníci zaplatit za své hříchy vlastním životem. Je to fakt, který platí pro každého člověka. Za hřích musí někdo vždycky zaplatit. Ježíš přišel na Zem jak obětní beránek, aby předem zaplatil, přinesl oběť za naše hříchy. Trest dopadl na něho. Pokud tuto oběť přijmeme, je náš trest přesunut na Ježíše. Naší jedinou naději, jak utéci před následky našich špatností, je Ježíš. Jak to prakticky provést ve svém životě? Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Římanům 10,9