Ahoj přátelé, před pár dny jsem strávil týden v Izraeli. Byl to poznávací pobyt a měli jsem
sebou skvělého průvodce. Snažil se nám předat obrovské množství encyklopedických znalostí
související s místy, která jsme navštívili. Příběh za příběhem zasazený do místa a času.
Obrovské množství doličným předmětů potvrzující pravdivost biblických příběhů.
Historické biblické příběhy
mi zapadly do míst, které jsme mohli vidět na vlastní oči. Tak jsem si pomyslel, pokud někdo pochybuje o pravdivosti Bible,
ať se jede podívat
do Izraele, najde tam pravdu. Izrael je hlavně jeden velký příběh Božího jednání s národem,
který si Bůh vybral, aby skrze něho realizoval určitou vizi - záchranu hříšníků Ježíšem Kristem.
Překvapilo mně, že po několikadenním
konfrontaci s ohromným množství "doličných předmětů" mi jedna přítomná spolucestovatelka vyznala,
že stejně v existenci Boha nevěří, protože kdyby Bůh existoval, tak by nedopustil některé věci.
Pro mně to bylo těžko pochopitelné. Boha sice nikdo z lidi neviděl (až na pár výjimek uvedených v Bibli),
má to ale jedno ale: Ježíš prošel zemi skrz na skrz zemi, zanechal po sobě těžko vyvratitelné stopy a mnoha svědectví.
Hlavně svědectví o Bohu. Aby to nezůstalo jenom u "řeči, řeči a skutek utek", potvrzoval slova velkými zázraky.
Pokud se člověk s příběhy neseznámí, nemá šanci tomu uvěřit. Problém není, že bychom neměli dostatek věrohodných
důkazů, ale že nemáme zájem se se životem Ježíše Krista seznámit. Netušíme, že si tím podepisujeme
ortel smrti duše, protože JK přišel na svět, aby každý, kdo uvěří v jeho výkupnou smrt, byl zachráněn.
Bez seznámení s Novým zákonem nemáme šanci uvěřit a tak se zachránit. Dotyčná paní byla
Češka z Prahy mající židovské předky. Velice inteligentní a sečtělá paní. Ptal jsem se, zdali
už si přečetla historii židovského národa popsanou ve Starém zákoně. Odpověď byla: "Ne a ani nechci."
Bohužel netuší, že tento postoj ji diskvalifikuje od toho, co by mohla získat pro svůj život a pro svou
věčnou existenci. Bylo mi to moc líto.
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat