Přátelé, došel jsem k závěru, že velká část lidí přemýšlí stejně jako mladá paní domácí v tomto příběhu či vtipu:
Byla jednou jedna velká rodinná oslava a pekla se husa. Ptali se mladé
paní domácí, proč pekla tu husu na 3krát tj. postupně kousek za kouskem.
"Nevím proč, ale mamka mě to takhle naučila", zněla odpověď. Zeptali se
mamky. "Nevím proč, ale moje mamka mě to takhle naučila", zněla stejná odpověď.
Na akci byla babička - maminka maminky a tak se zeptali jí.
Řekla toto: "Měli jsme kdysi malý kastrol a celá husa by se do něho nevlezla."
Dobré, ne?
Přátelé, proč to píšu? Podle mého většina lidí takhle přemýšlí v zásadních otázkách lidského života.
Platí, že jak člověk přemýšlí, tak i žije tak se může stát, že jedeme "špatným směrem" do slepé uličky.
Mezi klíčové otázky, který určují, jak budeme
celý život "péci husu", je náš postoj či víra k otázce existence Boha. Jestliže Bůh JE ale my toto nezájmem ignorujeme,
jdeme slepou ulicí. Pokud Bůh není, ale my žijeme s vírou, že je, sice máme jiný životní styl, ale konec
nás čeká stejný jako u těch, kteří nevěří. Věci pravdy vyžadují naši akci, přebírání víry či nevíry našich předků
může a nemusí být našemu životu nebezpečné. Tou akcí je, že o Bohu začneme přemýšlet,
že si poslechneme nejenom nevěřící, ale i věřící v otázce víry
a hlavně se začneme seznamovat s Biblí - ve které je mimo jiné informace, že Evangelium Ježíše Krista je
nástroj k naší záchraně. Záchranou je zde míněno to, že naše ignorování existence Boha a ignorování
oběti Ježíše Krista určuje místo, kde budeme trávit svou věčnou existenci. Jaké ovoce budeme sklízet
v našich životech? Kde budeme trávit svou věčnou existenci? Existuje vůbec něco jako nesmrtelnost duše?
Všechno začíná našim správným či nesprávným pochopením klíčových otázek lidského života.
Žádné komentáře:
Okomentovat