Přeskočit na hlavní obsah

Markovo evangelium, 2. kap.

Marek 2
1 Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma.
2 Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim.
3 Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli.
4 Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel.
5 Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy."
6 Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali:
7 "Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?"
8 Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: "Jak to, že tak uvažujete?
9 Je snadnější říci ochrnutému: `Odpouštějí se ti hříchy,´ anebo říci: `Vstaň, vezmi své lože a choď?´
10 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - řekne ochrnutému:
11 "Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!"
12 On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli."
13 Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil.
14 A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou." On vstal a šel za ním.
15 Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kteří ho následovali.
16 Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?"
17 Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."
18 Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: "Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?"
19 Ježíš jim řekl: "Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit.
20 Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit.
21 Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší.
22 A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy a měchy i víno přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!"
23 Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů.
24 Farizeové mu řekli: "Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!"
25 Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním?
26 Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?"
27 A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
28 Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou."

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

22. týden - do čeho v životě investovat

Přátelé, asi máme každý svou vlastní představu, na které "karty" bychom měli v životě vsadit, abychom jednou nemuseli plakat. Možná se nám někdy snažili poradit lidé kolem, občas každý něco jiného. Kdyby měl pro vás tip samotný Stvořitel Vesmíru, poslechli byste ho? Ježíš má pro nás radu, viz Matoušovo evangelium: A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je (říká Ježíš), bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký. Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; 29 neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci. Nějaký závěr pro nás: Je dobré brát vážně existenci Boha a seznámit se...

O oběti aneb zaplať

Přátelé, když způsobíme někomu nějakou škodu, musíme to my nebo někdo za nás uhradit. Když si od někoho vypůjčíme peníze, musíme je my nebo někdo jiný vrátit věřiteli. Dluh nám může věřitel odpustit, ale škoda přijde na jeho vrub. Zaplatil to pak vlastně on. Nějak podobně je to s člověkem a hříchem. Za hřích je trest, proto Izraelci museli za své hříchy obětovat či platit životy zvířat. Pokud by to neučinili, museli by dotyční hříšníci zaplatit za své hříchy vlastním životem. Je to fakt, který platí pro každého člověka. Za hřích musí někdo vždycky zaplatit. Ježíš přišel na Zem jak obětní beránek, aby předem zaplatil, přinesl oběť za naše hříchy. Trest dopadl na něho. Pokud tuto oběť přijmeme, je náš trest přesunut na Ježíše. Naší jedinou naději, jak utéci před následky našich špatností, je Ježíš. Jak to prakticky provést ve svém životě? Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Římanům 10,9