Přátelé, občas vzpomenu na střední školu a blížící se čas maturit, kdy nás třídní varoval, připomínal, strašil či nabádal, abychom mysleli na maturitu a podle toho naložili s drahocenným časem. Učitel nám vlastně připomínal pravdu o tom, co nás čeká a nemine, ale ne všichni ji přijali a respektovali. Možná jí všichni přijali, ale ne respektovali. Každý, kdo nám sděluje evangelium a vyzývá nás k tomu, abychom se ještě dnes smířili s Bohem a vyrovnali své hříchy, je v podobné situaci učitele. Pokusit se, aby slyšel a poznal pravdu o lidské budoucnosti každý člověk na Zemi, je morální povinností každého, kdo pochopil příběh, jenž se odehrál před 2000 lety na kříži.
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat