Přátelé, občas člověk začne Boha hledat, až když už je moc zle. Někdy dokonce ani v těchto případech. Před pár dny spáchal sebevraždu jeden můj známý. Párkrát jsem mu řekl o Bohu. Bylo pro něho nepřijatelné, aby přiznal, že jede v životě po špatné cestě. Odmítal se pokořit před Bohem a změnit směr života. Škoda. Přitom Bůh je tak blízko. Bůh se dal poznat skrze Ježíše Krista. Každý člověk může mít otevřené dveře k Bohu, když uvěří právě v JK. Stačí obyčejná upřimná modlitba: "Pane Ježíši Kriste, věřím, že jsi přišel na Zem, aby jsi umřel za nás, hříšníky, odpusť nám naši neznalost a vzdorovitost. Smiluj se nade mnou a ukaž mi cestu vedoucí k životu, Amen."
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat