Přátelé, byla jednou velká povodeň a probíhala velká evakuace. V jednom domku přebýval človíček. Dům byl odsouzen k zániku velkou vodou. Přijeli záchranáři a pokoušeli se obyvatele domku zachránit. Přemlouvali, prosili, varovali. Marně. A přišla voda a byl konec. V odkazu Vánoc je podobná zpráva: Přišel, aby zachránil. Většina řekla NE.
Lidstvo často zapomíná, že život je vlastně cesta, která někam vede. Bůh nás skrze proroky nabádá, abychom vybrali cestu života a opustili cestu širokou vedoucí ke zkáze. Přál bych všem do nového roku, abychom o tom přemýšleli a zatoužili po vědění, kam vlastně vede ta vaše cestička, čili co je na jejím konci, a pokud by vedla do pekla, abyste ji zaměnili za cestu, jenž vede k záchraně.
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat