Přátelé. v posledních dnech byly o okruhu mých blízkých nějaké svátky a narozeniny. Dáváme si dárky. Občas zabalené tak, že dotyčný neví, co je uvnitř skryto. Asi se ještě nestalo, abych někomu takový dárek dal a ten dárek zůstal nerozbalený. Podle mého dárky dávají lidé lidem z lásky. Mám tě rád, tady máš ode mně dárek. Až člověk dárek rozbalí, zjistí, co v něm je. Bůh nabízí každému člověku dárek. Z lásky. Má nás rád. Tím dárkem je jeho slovo - Bible. Až ten dárek rozbalíme (rozuměj začneme studovat) zjistíme, že nám Bůh nabízí přátelství, lásku a také odpuštění hříchů. Vyhrává ten, kdo to pochopí a dárek přijme.
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat