Přátelé, občas zapřemýšlím nad tím, jak je možné, že v naší zemi, kde jsou dostupny všechny možné zdroje informací, tak málo lidí touží poznat a pochopit příběh, jenž se odehrál před 2000 lety. Příběh o Ježíši a našem uvěření v něho, jenž nám může zachránit věčný život a jehož nepřijetí nás odsoudí k věčnému zoufalství. Klíčová zpráva, jenž má hodnotu našeho věčného života a kterou tak lehkovážně přehlížíme. Kde se bere v lidech taková lehkovážnost a ztráta pudu sebezáchovy? Co když je to všechno pravda? Co budeme dělat, když už bude pozdě?
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat