Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí?
Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníčky nám v životě dělaly velké potěšení ale že jsme nějak pozapomněli na spásu našich duší, že jsme ignorovali evangelium jako Boží nástroj pro záchranu člověka od následků hříchů a a tak jsme sami sebe odsoudili k drtivé porážce. tj. ke ztrátě věčného života ačkoliv podle Bible ta existence bude pokračovat dále, už to ale nebude to, čemu říkáme nebe, protože zachráněni nebudou všichni. Záleží, jak se k tomu postavíme.
Komentáře
Okomentovat