Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů. Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“ Řekli jí: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!“ Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno. On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili. Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těchto událostech. Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“ A ruka Hospodinova byla s ním.
Na tomto kousku příběhu mně zaujalo, že Alžběta ačkoliv byla v menšině co se týče jména nově narozeného potomka, spor vyhrála. Zvítězila proti všem tradicím tehdejší společnosti a postavila se na stranu Boží. Kde k tomu jménu přišla, kdy Zachariáš do té doby byl němý? Pravděpodobně dostala zjevení od Boha, možná ve snu. Můj závěr: Ne vždycky bychom se měli vést tradicí, měli bychom hledat, co si o tom myslí Bůh a pak tento směr zvolit i když půjde proti nám celý svět. Jsme schopní vědět, co o tom myslí Bůh? Prorok Amos řekl: Dotazujte se Hospodina a budete žít. Tak se ho ptejme na nezapomeňme si k tomu otevřít Bibli. Část Boží vůle je tam zjevena.
Žádné komentáře:
Okomentovat