Přátelé, všechny pozdravuji. Pokud máte chvilku, pak čtěte a přemýšlejte se mnou. V mém životě jsem potkal pár
vzácných lidí, kteří mi pomohli pochopit některé důležité věci života a jsem jim za to vděčný. Mnohé či většinu jsem je ani nepotkal, ale četl třeba jejich knihy. Mnohé informace mající užitnou hodnotu lze stejně tak dobře najít třeba i ve filmech apod. Podle mého máme všichni určitou morální povinnost, že pokud dojdeme z závěru, že něco víme či umíme a někomu to může přinést užitek, měli bychom mu to nabídnout. Teď co vám chci nabídnout já: Měli jsme o víkendu pěknou akci u ohně, vaječiny a kytary a navíc s hvězdnou oblohou nad hlavami. Udělal jsem několik fotek. 2 byly pořízeny tak, že jsem foťák postavil na stativ, všechny jsem svolal, odpočítal čas a hurá, cvak a snímek byl na světě. Ostatní fotky vznikly více méně náhodně, nikomu jsem nic neříkal, jenom jsem občas zmáčknul spoušť. Moje myšlenka či dotaz: Jaký je rozdíl mezi prvními dvěma snímky a těmi ostatními? Mohly by ty dvě skupinové fotky vzniknout aniž bych já či někdo jiný ty lidi svolal? Jenom bych mačkal občas foťák a čekal, až se skupinka náhodně dá sama dohromady, bude se koukat stejným směrem a ještě ve stejnou vteřinu se pokusí o úsměv? Život na Zemi je podle mého něco jako skupinová fotka. Bible říká: "Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi". A pak to pokračuje ..."a řekl (svolal) a bylo"
Málo přemýšlíme o tom, co kolem vidíme a zdali to mohlo vzniknou jenom
náhodně působením přírodních sil. Mimochodem, co myslíte, jak dlouho se naučili čápi létat do Afriky a zpátky a vyrobit vajíčka, ty snést tak, aby se z nich vyklubali malí, a do půl roku schopní letět do Afriky a pak zase zpátky do stejného místa ve Střední Evropě?
A tady ta hromadná fotka, která by nikdy nevznikla, kdybych ti lidi nesvolal dohromady:
Komentáře
Okomentovat