Přeskočit na hlavní obsah

45. týden - pokračujeme

Ahoj přátelé, pokračujeme. Co myslíte, kdyby se nám dnes zjevil sám Bůh, co by nám asi řekl? Je to zvláštní, ale ve většině případech Bůh čeká, až naše srdce po něm zatouží. Pak k nám začne mluvit. Občas skrze napsané biblické slovo. Možná by nám řekl: "čti Bibli". Já jsem se dnes dostal do zajímavého místa, o kterém vás chci informovat, možná, že je to zrovna slovo od Boha pro vás.
Ve 2. listu Korintským se píše:

Jsme totiž jakoby vůní kadidla (věřící křesťané), jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí.

Moje chápání: Kristus nás (věřící křesťany) vykoupil pro Boha a tak patříme Bohu. Nespějeme k záhubě, pokud věříme, že JKristus přišel a zaplatil smrtí - každý, kdo v něho věří, nezahyne. Zdali uvěříme či nikoliv, nechává na nás, protože jinak by Ježíš neřekl, abychom šli a kázali evangelium na odpuštění hříchů - pro naši záchranu. Všechny pozdravuji, Milan

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

22. týden - do čeho v životě investovat

Přátelé, asi máme každý svou vlastní představu, na které "karty" bychom měli v životě vsadit, abychom jednou nemuseli plakat. Možná se nám někdy snažili poradit lidé kolem, občas každý něco jiného. Kdyby měl pro vás tip samotný Stvořitel Vesmíru, poslechli byste ho? Ježíš má pro nás radu, viz Matoušovo evangelium: A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je (říká Ježíš), bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký. Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; 29 neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci. Nějaký závěr pro nás: Je dobré brát vážně existenci Boha a seznámit se...

O oběti aneb zaplať

Přátelé, když způsobíme někomu nějakou škodu, musíme to my nebo někdo za nás uhradit. Když si od někoho vypůjčíme peníze, musíme je my nebo někdo jiný vrátit věřiteli. Dluh nám může věřitel odpustit, ale škoda přijde na jeho vrub. Zaplatil to pak vlastně on. Nějak podobně je to s člověkem a hříchem. Za hřích je trest, proto Izraelci museli za své hříchy obětovat či platit životy zvířat. Pokud by to neučinili, museli by dotyční hříšníci zaplatit za své hříchy vlastním životem. Je to fakt, který platí pro každého člověka. Za hřích musí někdo vždycky zaplatit. Ježíš přišel na Zem jak obětní beránek, aby předem zaplatil, přinesl oběť za naše hříchy. Trest dopadl na něho. Pokud tuto oběť přijmeme, je náš trest přesunut na Ježíše. Naší jedinou naději, jak utéci před následky našich špatností, je Ježíš. Jak to prakticky provést ve svém životě? Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Římanům 10,9