43. týden, nemoci těla a duše

Přátelé, už jste někdo z vás měli to potěšení navštívit známou nemocnici na Podlesí v Třinci, která je vyhlášena kvalitní léčbou nejen srdečních onemocnění? Já to potěšení měl tento týden a tak bych se s vámi rád podělil o některé moje postřehy a zkušenosti. Posledních pár měsíců mně podle mého laického závěru trápilo něco, co souvisí se srdcem a krevním oběhem. Byl asi pravý čas, aby se na to podívali experti z daného oboru a pokusili se problém najít, pokud možno tělo uzdravit a tak mě zachránit od smrti. Vyšetření mělo několik stupňů, tím posledním byla akce, kdy se do žíly vstříkne kontrastní kapalina a zobrazovací zařízení ukáže, stav tepen a cév? Výsledek? Problém či vada od narození - "nesprávně" vytvořená tepna či sval kolem tepny, který blokuje tok krve. Možnost prodloužení života pomocí léků a určitým životním stylem. Případná operace těžko proveditelná s velkým rizikem. Uvědomil jsem si několik věcí: Člověk se narodí a dříve nebo později ho začnou trápit různé nemoci, které ho nakonec připraví o život. Někoho dříve, někoho později. Délka života se dá ovlivnit, smrt zastavit nikoliv. Bible mluví o tom, že tělo od zahynutí zachránit nemůžeme, můžeme délku života prodloužit. Můžeme však zachránit naši lidskou duši. I ta je nemocná a nemoci jí způsobí časem smrt. Dá se jí však na rozdíl od těla zachránit. Nemocí lidské duše jsou trochu jiného druhu - Bible je označuje pojmem hříchy. Klíčem či návodem je Evangelium a Ježíšova záchranná akce na kříži. Jan Křtitel poté, co spatřil Ježíše přicházet k řece Jordán, řekl klíčovou větu: "Hle Beránek Boží, který snímá hříchy světa". Ano, Ježíš může člověčí duši uzdravit a tak jí od smrtí zachránit. Jak? Musíme se před Bohem pokořit, uznat sebe sama jako hříšníka a Ježíše přijmout jako svého zachránce a Pána života. Kéž bychom věnovali do záchrany našich duší stejné úsilí, jako do záchrany našich smrtelných těl. Před časem jsem slyšel příběh o křesťanech - moravských bratřích, kteří se plavili na moři. Přišla velká bouře a celá loď křičela hrůzou a strachem o své životy. Moravští bratří však měli jiný čas, zpívali radostně své křesťanské písně a byli plní radosti a pohody. Poté, co bouře ustala, se jich kdosi zeptal, jak mohli být tak klidní a v pohodě. Jejich odpověď byla: "Měli jsme před sebou pouze dvě možnosti a obě byly moc dobré. První: Kdyby se loď potopila, šli bychom do nebe, protože naše duše uzdravil před nějakým časem Ježíš. To by byla pro nás velká sláva. Druhá: Pokud bychom bouřku přežili, pak by se splnilo naše přání jít do světa kázat evangelium na odpuštění hříchů - toť je věc, která má pro člověka obrovský význam.