Přátelé, určitě jste někdy o Vánocích viděli moc podařenou pohádku Mrazík. Pohádka má několik zajímavých postav
a každá postava má trochu jiný příběh s jiným koncem. Nástěnka - těžké pokořování od macechy a své nevlastní sestry,
vše bere statečně a bez nenávisti, nakonec se ve filmu stává vítězem.
Marfuša a macecha, bezcitné, v průběhu příběhu sice na koni tj. mají vše,
nač pomyslí, ale končí drtivou porážkou - Marfuša jede na saních tažených prasaty, macecha, však to znáte.
I kdybychom pohádku viděli jenom do poloviny, s velkou pravděpodobnosti bychom odhadli, kdo bude vítěz a kdo poražený.
Platí totiž, že co člověk zasévá, to bude jednou sklízet. Co myslíte, co čeká nás? Většina už asi došla k závěru,
že pokud člověk jde do lesa na houby, ale nerozliší praváka od muchomůrky zelené, bude muset asi zaplatit - otravou.
Biblický Bůh říká jasně, že všichni mají "našlápnuto" na cestu se špatným koncem. Krmili jsme dlouhý čas sami sebe
"muchomůrkami". Jsme možná uprostřed života, ale naše myšlení a chování má velmi blízko k chování Marfuše a macechy.
Dobrou zprávou je, že můžeme přehodit výhybku a pokračovat po jiné cestě. Tím přehozením výhybky je, že si poslechneme
vánoční příběh a snad nám pak dojde, že jsme ztracení, pokud nepadneme na kolena a nebudeme činit pokání před Bohem
z naší beznadějnosti.
Ignorujeme Stvořitele Vesmíru? Co budeme jednou za tento postoj sklízet?
Bůh ví, jak skončí náš příběh, pořád nám dává šanci
zvolit jinou cestu. Přeji vám, abyste o tom o Vánocích hodně přemýšleli a hledali v Bibli či v Novém zákoně odpověď
na otázku, kde skončí jednou moje cesta, po které v životě jdu.
Třeba to některé z nás probudí k akci, a ta nám zachrání život.
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat