Věříme, čemu chceme nebo pravda?

Přátelé, jsem moc potěšen, když s někým mohu občas otevřít téma křesťanské a nekřesťanské víry. Raduji se z toho, že je to tak jednoduché a trápí mně, že mnozí kolem mají v tom takový "guláš". Začal jsem převypravovat příběh misionáře, kdy křesťanští misionáři promítali v Nepálu film Ježíš. Když jsem to takhle otevřel, už vyšla námitka, že v Nepálu mají svoji víru a že není pěkné vnucovat nepálcům naši, křesťanskou víru. Pokračoval jsem v příběhu, který se s největší pravděpodobností odehrál. Misionáři dostali povolení promítat zmiňovaný film od jednoho místního domorodce na jeho pozemku. Domorodec byl ochrnutý možná od narození na obě nohy. Když se film dostal do bodu, kde Ježíš uzdravuje nohy ochrnutého, majitel pozemku se postavil na nohy a byl uzdraven. Síla, viďte? Co myslíte, je dobré otevřít dveře evangeliu tam, kde existuje víru jiná? Kdyby se jednalo o vaše nemocné dítě, a vaše nekřesťanská víra by si s tím nevěděla rady, a pak by za vámi přišel Ježíš, nabídl by vám uzdravení, jaký by byl váš postoj? Ježíš jasně řekl, že on je ta cesta, pravda a život. Pravda přináší svobodu a uzdravení. Proto se mi to zdá tak jednoduché. Klíčová je totiž pravda a víra na to pak navazuje. Pravda je to, co funguje, všechno ostatní je lež.