Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno JK
neděle 13. listopadu 2016
Výhodná nabídka - pokračujeme
Přátelé, dovolil bych si pokračovat v předchozím příspěvku. Pointou bylo, že pokud uvěříme v Ježíše Krista, jsou nám odpuštěny hříchy. Věříme tomu však nikoliv proto, že je to pro nás lákavá nabídka, ale proto, že svědectví (mnohá) o Ježíši Kristu jsou pro nás dostatečně historicky věrohodná. Když Vám pár věrohodných svědků podá zprávu o něčem a svědectví se vzájemně potvrzují, pak není důvod tomu nevěřit. Každý soudce by měl tuto dovednost mít zvládnutou a měl by být schopnost na základě svědectví dojít k pravdivému závěru, zdali tomu tak bylo, či nikoliv. Evangelium je mimo jiné hromadou svědectví o tom, co se stalo. Bible však není jediným zdrojem. Možná bychom těžko hledali jiný příběh, který po sobě zanechal tolik "doličným předmětů", jenž tento fakt potvrzují. To je důvod, proč přemýšlivý člověk tomu věří (pokud svědectví slyšel). Co však budeme dělat, pokud se objeví vědec x a podá mám matematické zdůvodnění, že věc se stala jinak? Moje odpověď? Není problém dát dohromady vědeckou zprávu o tom, že Já, Milan Kantor neexistuji. Moje jméno je však Milan Kantor. Čemu budu věřit? Vědecké zprávě nebo svému svědectví o sobě? Kdybych přesto měl pochybnosti, mohl bych se ještě zeptat svých nejbližších. Měl bych před sebou svědectví versus vědecká zpráva. Vy byste dali přednost vědecké zprávě?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat