Ten směr je důležitý

Přátelé, viděl jsem pěkný dokument o malých želvičkách. Jak jistě dobře víte, želva-samice klade vajíčka do prohřátého písku. Malé želvičky se se za nějaký čas líhnou v noci a poté neprodleně vybíhají na svou cestu života a smrti směrem k moři. Pokud to stihnou do horkého slunce, jsou zachráněny. Jestliže ne, slunce je upeče na horkém písku. Velká skupina želviček navíc zamíří opačným směrem, tj. od moře, pak končí taktéž smrtí. Vlastně přežije jenom malá skupinka, ta, jenž má správnou rychlost či nasazení a správný směr. Něco podobného je psáno v Bibli. Člověk může mít směr dvojí - k životu nebo ke smrti. Lidské neodpuštěné hříchy nám berou schopnost poznat správný směr cesty. Ježíš řekl, že přišel, aby nám ukázal směr, vlastně řekl: "Já jsem cesta, pravda a život." Nemusíme běžet směrem od živé vody, máme někoho, kdo nám vykolíkoval cestu. Kam běžíme my?