Přátelé, pokud občas někam jdete či jedete, asi vždycky víte, kam ta cesta vede. Představte si ale, že byste šli v cizím prostředí a měli zavázané oči. Prostředí by bylo plné děr. Co myslíte, ve které z nich byste skončili? V některé určitě. Náš život je taktéž taková cesta. Vede ke smrti a pak už většinou nevíme, co je za ní. Bible říká, že existence pokračuje a že lidská dušička je vlastně nesmrtelná. Pokud si tady na Zemi neurovnáme hříchy vůči Bohu, skončíme ve škarpě. Bible tvrdí, že je to místo věčného zoufalství. Něco jako po exekucí tady na Zemi. Všechno vám seberou ale nechají vás žít. Dluh Vám nikdo neodpustil a vy sami jste ho nebyli schopni splatit. Bůh ale nabízí smíření. Přiznání našich dluhů nás může zachránit. Koho by to ale dnes zajímalo, viďte? Přece ještě dneska neumíráme. Co když ale ano? Jednou všichni uvidíme, zdali biblické varování bylo pravdivé či nikoliv.
Přátelé, jelikož se občas octnu jakožto zaměstnanec kostela při pohřbu, mohu zaslechnout zprávu o zesnulém - jak žil, co dělal, co ho bavilo a tak. Zprávu dávají dohromady pozůstalí a snaží se jí sestavit tak, aby si ostatní mysleli o zemřelém jen to nejlepší. Občas si ale řeknu, a co spása toho člověka, myslel na záchranu své duše? K čemu mu byly všechny ty krásné zážitky v životě, když zapomněl na to, že bude jednou stát před Bohem něco jako před maturitní komisí? Představte si, že by zprávu o vás psal někdo, kdo by byl vám naprosto nezaujatý a měl by napsat o vás všechno, tj. dobré i zlé a čemu jste věnovali v životě svá srdce. Pak by se to četlo na veřejnosti. Četlo by se to a ačkoliv by si všichni mysleli, že jste po smrti, vy byste u toho čtení byli. Podle Bible všichni jednou budeme postaveni před Boha a otevře se náš život či životopis. Možná mnohým bude líto, že nevzali svůj život více zodpovědně a nekonfrontovali ho s Božím pohledem. Budeme si možná myslet, že naše koníč...
Komentáře
Okomentovat