Přátelé, pokud občas někam jdete či jedete, asi vždycky víte, kam ta cesta vede. Představte si ale, že byste šli v cizím prostředí a měli zavázané oči. Prostředí by bylo plné děr. Co myslíte, ve které z nich byste skončili? V některé určitě. Náš život je taktéž taková cesta. Vede ke smrti a pak už většinou nevíme, co je za ní. Bible říká, že existence pokračuje a že lidská dušička je vlastně nesmrtelná. Pokud si tady na Zemi neurovnáme hříchy vůči Bohu, skončíme ve škarpě. Bible tvrdí, že je to místo věčného zoufalství. Něco jako po exekucí tady na Zemi. Všechno vám seberou ale nechají vás žít. Dluh Vám nikdo neodpustil a vy sami jste ho nebyli schopni splatit. Bůh ale nabízí smíření. Přiznání našich dluhů nás může zachránit. Koho by to ale dnes zajímalo, viďte? Přece ještě dneska neumíráme. Co když ale ano? Jednou všichni uvidíme, zdali biblické varování bylo pravdivé či nikoliv.
Přátelé, asi máme každý svou vlastní představu, na které "karty" bychom měli v životě vsadit, abychom jednou nemuseli plakat. Možná se nám někdy snažili poradit lidé kolem, občas každý něco jiného. Kdyby měl pro vás tip samotný Stvořitel Vesmíru, poslechli byste ho? Ježíš má pro nás radu, viz Matoušovo evangelium: A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je (říká Ježíš), bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký. Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; 29 neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci. Nějaký závěr pro nás: Je dobré brát vážně existenci Boha a seznámit se...
Komentáře
Okomentovat