Už se mě prosím neptejte, jak se mám.

Možná jednou denně dostanu od někoho místo pozdravu dotaz "Jak se máš?" Mně se tento dotaz zdá stejně hloupý, jako kdyby se zeptali hledače pokladů, za kolik si koupil poslední ponožky. V otázce "Jak se máš?" cítím veliké nepochopení celého života. Otázka je totiž postavena na myšlence, že mít se dobře nebo cítit se dobře má být naším životním cílem. Proto jsou plné hospody dočasně štastných opilců, proto je většina našeho světa nešťastná. Příčinou je, že naším cílem je být šťastný. Štěstí je však výsledek hledání pravdy a žití v pravdě. Nějak to souvisí s určitým životním stylem. Pokud člověk uvěří někomu nebo něčemu a on ho zradí či zklame, většinou končí lidské štěstí. Nerozpoznali jsme, co nám přinese štěstí od toho, co nás přivede do neštěstí. Během II. svět. války hodně lidí uvěřilo Hitlerovi - nerozpoznali nebezpečí. Za nějaký čas litovali a bylo pozdě. Může nastat opačný případ - štěstí stojící před námi nepoznáme a odmítneme. Když pak zjistíme, o co jsme přišli, jsme nešťastní a je pozdě. Proto bychom se měli místo pozdravů lidí ptát: "Na čem teď pracuješ? nebo "Jaké máš dlouhodobé cíle?", "Hledáš pravdu o Bohu?", tím snad přivedeme naše bližní k tomu, aby v životě hledali odpovědi na základní otázky lidského života. Pokud totiž existuje Bůh, měli bychom chtít vědět či toužit, jaké pro nás má úkoly. Pak, za nějaký čas možná přijde štěstí, možná tvrdá práce. Bude to mít ale hluboký význam a naše snažení nepřijde vniveč. Tak jak je to s vámi, chcete hledat pravdu či toužíte po štěstí? Moc se vytahuji? Mluvím, jako  bych měl patent na rozum? Já ne. Jenom jsem dospěl k přesvědčení, že Bůh nám zanechal důležitá sdělení v Bibli ale my jsem se rozhodli Ho totálně ignorovat. Nemáme totiž čas, navíc je to nevěrohodné, opice jako lidský předek se nám jeví věrohodněji. A to je příčinou našich neštěstí.