Přátelé, došel jsem k závěru, že velká část lidí přemýšlí stejně jako mladá paní domácí v tomto příběhu či vtipu: Byla jednou jedna velká rodinná oslava a pekla se husa. Ptali se mladé paní domácí, proč pekla tu husu na 3krát tj. postupně kousek za kouskem. "Nevím proč, ale mamka mě to takhle naučila", zněla odpověď. Zeptali se mamky. "Nevím proč, ale moje mamka mě to takhle naučila", zněla stejná odpověď. Na akci byla babička - maminka maminky a tak se zeptali jí. Řekla toto: "Měli jsme kdysi malý kastrol a celá husa by se do něho nevlezla." Dobré, ne? Přátelé, proč to píšu? Podle mého většina lidí takhle přemýšlí v zásadních otázkách lidského života. Platí, že jak člověk přemýšlí, tak i žije tak se může stát, že jedeme "špatným směrem" do slepé uličky. Mezi klíčové otázky, který určují, jak budeme celý život "péci husu", je náš postoj či víra k otázce existence Boha. Jestliže Bůh JE ale my toto nezájmem ignorujeme, jdeme slepou ...