"Dobře, ale může to být příčinou mého neštěstí v budoucnosti", odpověděl jsem pohotově dnes na pozdrav mé známé. Přátelé, občas se setkám s lidmi, jejichž životním cílem je mít se dobře. Nikoho ale nezajímá, kde a jak jednou skončí. Představte si situaci: Potkáte kamaráda jedoucího na kole. "Kam jedeš?" Zeptáte se. "Nevím, ale jede se mi dobře". Nebo ve vlaku: "Jak se máš?" Dobře. "Kam jedeš?" "Nevím a ani mě to nezajímá." Takhle občas přemýšlíme. Přeženu příklad: Dialog ve vlaku do koncentračního tábora: "Jak se máte?" "Ujde to." "A kam to vlastně jedeme?" Nestarejte se, nějak bylo, nějak bude." Přátelé, důležitá je naše budoucnost. S tím souvisí naše vědění. Kde můžeme skončit? Můžeme to ovlivnit? Můžeme zjistit skutečnou pravdu o těchto věcech? Podle mého pravdivé odpovědi najdeme v Novém zákoně, např. v Matoušově evangeliu. Takže už jste přemýšleli, kde jednou skončíte? Jsme ti, je...
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno JK