O odpuštění a smilování

Matouš, 18, 23-35:
23 ”S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. 

24 Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven . 

25 Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. 26 Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!‘ 

27 Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. 

28 Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘ 

29 Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘ 

30 On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. 

31 Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. 

32 Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; 

33 neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘ 

34 A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. – 

35 Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“