Poselství Bible pro nás aneb co bychom měli vědět, kdybychom tušili.

Přátelé, vypadá to tak, že někdy někde skončíme. Bible mluví o 2 cestách. První končí v nebi, druhá v pekle. Jako křesťané bychom našim spoluobčanům měli ukazovat cestu vedoucí do nebe. Jak tuto cestu najít a jak po ní vydržet až do samého konce? Odpověď je v Novém Zákoně. Přeji všem, aby jste se všichni odvrátili od cesty vedoucí do záhuby (hříchy nás tam směřují) a rychle se vydali na cestu vedoucí do nebe.

Přátelé, občas kolem sebe vidím či slyším lidí, kteří sice tuší, že náš "zítřek" závisí na tom, do čeho budeme investovat svůj drahocenný čas dnes, ale lenivost či nějaký druh apatie nám nedovoluje, abychom zatoužili poznat skutečnou pravdu. Pravdu o tom, jak vlastně ten náš život funguje, co píše o tom Bible, co řekl Ježíš o našem zahynutí a co se bude dít s námi po smrti. Všichni budeme vzkříšeni, víme to? Často myslíme sebedestruktivně a nevíme o tom, že toto nás odsuzuje k určitým budoucím následkům, kterým budeme podle Bible vystaveni. První smrti asi nikdo neunikne. Víme něco o smrti druhé? Bible říká, že jednou přijde Ježíš opět mezi nás, aby vzkřísil ty, jenž v Něho uvěřili, jenž vyznávali své hříchy a jenž brali vážně Bibli. Poté nastane 1000leté království. Pak budou vzkříšení i všichni Boží odpůrci, aby byli odsouzeni a svržení do ohnivého jezera. To bude druhá smrt, o které píše kniha Zjevení, 20. kapitola. Měli bychom to vědět a měli bychom zabojovat, abychom ne

Bible, Kniha Zjevení, 20. kap. Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn. Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. Ostatní mrtví však ... tisíc let nedovrší. To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. Až se dovrší tisíc let, bude

Přátelé, viděl jsem pěkný dokument o malých želvičkách. Jak jistě dobře víte, želva-samice klade vajíčka do prohřátého písku. Malé želvičky se se za nějaký čas líhnou v noci a poté neprodleně vybíhají na svou cestu života a smrti směrem k moři. Pokud to stihnou do horkého slunce, jsou zachráněny. Jestliže ne, slunce je upeče na horkém písku. Velká skupina želviček navíc zamíří opačným směrem, tj. od moře, pak končí taktéž smrtí. Vlastně přežije jenom malá skupinka, ta, jenž má správnou rychlost či nasazení a správný směr. Něco podobného je psáno v Bibli. Člověk může mít směr dvojí - k životu nebo ke smrti. Lidské neodpuštěné hříchy nám berou schopnost poznat správný směr cesty. Ježíš řekl, že přišel, aby nám ukázal směr, vlastně řekl: "Já jsem cesta, pravda a život." Nemusíme běžet směrem od živé vody, máme někoho, kdo nám vykolíkoval cestu. Kam běžíme my?