Poselství Bible pro nás aneb co bychom měli vědět, kdybychom tušili.

Letošní Vánoce u nás byly trochu jiné než ty předchozí. Den před Štědrým dnem byly naše média plné státního smutku spojeného s úmrtím V. Havla. Smrt nás vždycky vede k určité pokoře a přemýšlení a to je podle mého podmínkou k tomu, abychom žili moudřeji a měli více schopností rozlišovat věci dobré od věcí nedobrých. Tak bych rád věřil tomu, že tato smutná záležitost pomohla odkrýt pro mnohé tajemství Vánoc a skrytý poklad připravený od Boha pro každého, komu se podaří potlačit svoji pýchu a dokáže se před Bohem pokořit. Tam někde je klíč k požehnání, kdy se nám opravdu v životě daří a tam je i klíč k životu plnému lásky a dobra.  

Vážení, dá se ignorovat všechno možné, mohou to být pravidla silničního provozu, může to být ignorování nadřízeného, děti mohou ignorovat své rodiče. Tento nerozumný postoj přináší za nějaký čas hořké ovoce. Na světě je velké množství lidí, jenž ignorují existenci Boha. Nechtějí vědět, co se jim Bůh všelikými způsoby pokouší říci a pokud se to přesto nějakým způsobem dozvědí, jsou pevně rozhodnutí Ho neposlechnout a udělat věci přesně opačně. Něco jako když na železničním přejezdu svítí červená  a řidič z neznámých důvodů vjede na koleje, načež mu lokomotiva udělá z auta fašírku a z cestujících vepřové řízky. Člověk je opravdu zvláštní tvor, rozhoduje se často ve vlastní neprospěch. Neposlušnost a nezájem o Boha a jeho slovo k  němu je přesně tento případ. Pak nám možná Hospodin jednou řekne: "Proč jsi mně celý život ignoroval? Měl jsem pro tebe připraveno jedno velké požehnání a jeden velký úžasný životní příběh."

Přátelé, když tak občas přemýšlím o tom, co bychom měli jako lidé v životě vědět, vzpomenu na pohádku o nahém králi, který uvěřil lži a myslel si o sobě, že je oblečený ale že ho oblečeného vidí jenom lidé nehloupí. Malé děcko se však nebálo říci pravdu a byla z toho velká ostuda. Pokud člověk uvěří lži, vždycky to končí velkou ostudou. Představte si cestující na velké lodi, jsou spokojení, chtějí se bavit, všechno se jim daří a cesty si užívají. Kolem pluje malý nenápadný člun, na kterém je pár přemýšlivých lidí a ti poslouchají svého moudrého a dobrého kapitána. Mají jiný cíl - ve zdraví doplout na suchý břeh. První loď na velikánský nápis TITANIC. Druhá, malá loďka má název - ZACHRÁNÍM TĚ - JEŽÍŽ KRISTUS - NÁSLEDUJ MNE. Tak nějak jsem pochopil poselství Bible. Je to informace, kterou nám podle mého Bůh sděluje. Platí pro každého.    

Přátelé, představte si, že pod vánočním stromkem najdete dárek, rozbalíte ho a ejhle, ať zkoumáte, jak zkoumáte, nemáte šanci přijít na to, k čemu daná věc vlastně je. "Kdopak by to mohl vědět?" "Určitě někdo, kdo to vymyslel a postavil," řeknete si a hledáte k tomu nějaký manuál, který výrobce k výrobku snad přiložil. Občas slyším zajímavé diskuse o smyslu lidského života. K jakému účelu je vlastně člověk? Co má dělat, aby to bylo správné? Jaký je smysl našeho života? Představte si situaci, pod stromkem najdete vrtulníček na dálkové ovládání a jelikož to vidíte poprvé v životě a neznáte záměr toho, kdo to vymyslel, zapíchnete doličnou věc jako ozdobu do svátečního dortu. Takhle nějak se často chováme k vlastnímu životu. Hospodin vymyslel člověka k určitému účelu. Účel nás nezajímá, jsme přece z opic a neživá hmota obživla samo jenom tak. Hospodin nám zanechal své Boží slovo, tam máme všechno a hlavně tam máme odpověď na otázku "K čemu Bůh vymyslel člověka&q

Přátelé, s Vánocemi je spojeno hodně zvyklostí, mezi jinými i obdarovávání se. Někomu dárky věnujeme a od někoho dárky dostáváme. Na počátku však byl dárek od Boha, jenž nám poslal našeho zachránce, vysvoboditele a toho, u něhož je vše, co člověk potřebuje k šťastnému a smysluplnému životu. Navíc nám Bůh nabízí vztah sice trochu nerovný, přesto úžasný a plný lásky - vztah mezi člověkem a živým Ježíšem Kristem. Bohužel tento dárek zůstává pro mnohé z nás nerozbalený a odložený někde v koutě. Je to pro nás málo věrohodné. Škoda, že netušíme, co je uvnitř balíčku. Kdybychom tušili...  

Vážení, před nějakým časem jsem potkal známou a ta mi řekla, že se o víkendu chystá se svými přáteli na turistický výšlap na nejvyšší kopec Beskyd Lysou horu. Za nějaký čas jsme se opět potkali a já jsem se jí zeptal, jak bylo. "Nenašli jsme ji (tu horu)", byla její odpověď. Pokoušela se mi to vysvětlit. Moc se jí to nepovedlo. Pochopil jsem jenom, že na cestě nějak zapomněli na svůj cíl. Řešili cíle krátkodobé a unikl jim vrchol hory. Ježíš v Bibli říká, abychom hledali především království boží a všechno ostatní nám pak bude přidáno. Pokud Ho nezískáme, všechny krátkodobé zisky-cíle vyjdou vniveč. Co z toho, kdybychom se koncentrovali u výše zmíněného výletu na všechno možné a dokonce by se nám šlo moc dobře a potkali báječné lidí, moc si užili a já nevím co ještě, ale zapomněli bychom na to, kam máme namířeno. Podle mého bychom se samozřejmě měli koncentrovat na naše krátkodobé cíle,  ale, NIKDY bychom neměli zapomenout, že nás čeká jednou velká maturita a že je třeba u n

Přátelé, možná jste někdy zahlédli spokojené a radostné dítě, jenž se pevně drží za ruce svých rodičů. Je si dobře vědomo, že je v bezpečí a že se mu nic špatného nemůže stát a taky se mu ani nic špatného nestane. Důvěřuje svým rodičům a ti ho nezklamou. V Bibli máme nápovědu, jak se i my dospělí můžeme pevně držet za ruce našeho nebeského otce a každý den takto odolávat pozemským zkouškám a všelikým nástrahám. Být drženi se můžeme naučit. Věřící často při studiu Bible docházejí k závěru, že Bible obsahuje Know-how jak se dostat do nebe a neskončit v pekle. Je to jenom kus pravdy. Další části je to, že tato kniha nás učí, jak mít úžasný vztah s ...,  u něhož je všechno dobré a jemuž záleží na každém sebenezbednějším človíčku. Učím se to každý den.

o tom, jak asi evolučně vznikla myš, najdete na http://zod.reformace.cz/stvoreni-naturalismus-cislo-108

Přátelé, ačkoliv je každý člověk strůjcem svého štěstí a neštěstí a navíc do určité míry sklízíme úrodu svého okolí, některé věci jdou mimo náš vliv a přesto jsou nevyhnutelné. Ať děláme, co děláme, stejně tím budeme must projít. Jednou z těch zásadních skutečností, kterým se člověk nevyhne a o kterých často píše kniha knih, je smrt člověka a následovný Boží spravedlivý soud. Že člověk dříve nebo později umře, tomu asi věří každý, ale že pak přijde něco jako životní maturita, to už ne. Máme-li občas v životě před sebou těžkou klíčovou zkoušku, investujeme maximální úsilí, abychom ji zvládli. Čím je zkouška blíže, tím jsme možná ve větším stresu a tím více makáme. Měl jsem kamaráda-spolustudenta, který přibližně 2 dny před skoro každou zkouškou přestal jíst, spát a nebyl schopen nic jiného dělat než se učit. Měl v sobě velký pocit zodpovědnosti a důležitosti zkoušky a asi to bylo více, než je zdrávo. Přátelé, pokud jste věřící a věříte, že smrt i soud jednou přijdou, jste připraveni obs

http://www.youtube.com/watch?v=DNPQBCF5hAE